Šulista

[Drobnosti]

(J. S.) Výkladu tohoto příjmení se nedovedeme dobrati. Koncovka -ista, pocházející lat. prostředím z řečtiny a označující mužské osoby podle zaměstnání a jiných stálých vlastností, je známa (houslista, pensista, cyklista a p.; ž. r. modistka, typistka a p.); někdy mívá příchuť nadávky (randálista, kravalista). Nejčastěji bývá na slovech nedávného původu. Co vězí v kořeni, je těžko se dohadovati, neznáme-li významu slova. Mohlo by to býti něm. Schule, ale také něco jako šuliti (šiditi), šulík (pošetilec, podvodník), šúl, šoulec, šoulek, šulka a p. (o předmětech šiškovitých, krátkých a tlustých, na př. některých uhnětených a uválených krmích); velmi podobně zní slovo šulistka ‚zakrnělý ploď (asi podle vnější podoby), jež ze záp. Moravy zaznamenal Bartoš v Dial. mor. 2, 399. Šulek je dobře doložené příjm., jež snad pův. bylo přezdívkou malých, zavalitých osob.

Naše řeč 8, ročník 13/1929

Předchozí Švéda, Švejda a pod.

Následující Temenec