Jak se dívá Němec na přednosti a těžkosti češtiny

Š.

[Posudky a zprávy]

Na XXIV. sjezdu německého svazu moderních filologů (Allgemeiner Deutscher Neuphilologenverband) v Drážďanech referoval studijní rada dr. Karl Achtnich o svých zkušenostech z vyučování nepovinné češtině na středních školách saských a zajímavě při tom posoudil češtinu (otisk referátu v Neuphilologische Monatsschrift VI, 461).

Pokládá ji za nejvhodnější vstupní bránu do světa slovanských řečí, za klíč, za jakousi slovanskou latinu, jejíž znalost umožní Němci studium ostatních slovanských jazyků tak, jako znalost latiny usnadňuje studium řečí románských.

Proti ruštině má velkou výhodu v tom, že užívá latinky a že má pevný přízvuk, proti polštině má mnohem lehčí výslovnost a jasný pravopis (podává prý skoro přesně korektní výslovnost vzdělanců). Další její předností je malé dialektické rozvrstvení a velká podobnost se slovenštinou.

Česká skladba, pořádek slov a časování nezpůsobují německým žákům vážných těžkostí, ve výslovnosti se spíše než vykřičené „Strč prst…“ naráží na rozlišování znělých a neznělých (Sasům dělá potíže na př. věta: Teta byla doma a pila kávu), úplná neaspirovanost hlásek p, t, k, silná artikulace retná a zvláště znělé h (zato vyslovovat ř se naučí dost snadno). Skloňování je sice bohaté, ale žáci je dobře zvládnou. Nejtěžší partií, zatěžující silně paměť, jsou ovšem rozdíly vidové.

Autor líčí zajímavě promyšlený svůj postup, jímž žáky v době hodně krátké seznámil nejen s češtinou, ale i s českou literaturou (zdůrazňuje jako její charakteristické druhy povídku maloměstskou, vesnickou a historickou) a jímž je vedl k zájmu o mnohotvarý a rušný život český, jakož i o půvaby země turisticky lákavé a bohaté historickými památkami. Zvláště se mu líbí Hradec Králové, město zpola historické, zpola hypermoderní.

Naše řeč 7, ročník 21/1937

Předchozí B-a.: Učebnice dějepisu pro nižší třídy středních škol

Následující Z našich časopisů