Bzenec

[Hovorna]

(J. H.) Výklad Černého-Váši (Mor. jména míst. 183 a j.), že jméno Bzenec je z podst. jména bez (b’z’), vlastně z příd. jména bezný (b’z’n-), je zcela jasný, a proto i nade vší pochybnost správný. Nom. zněl původně Beznec (z b’z’n’c’, přípona -ec tu má platnost zpodstatňovací), 2. p. Bzencě (z b’z’n’ca), 3. p. Bzencu atd. a vlivem těchto pádů pak i nom. Bzenec (jako stč. blížnec změněno v blíženec vyrovnáním s ostatními pády: blížencě, blíženci atd.). Že dnes je slovo »bez« kolem Bzence neznámo a že se bezu říká chebz, není tomu výkladu na závadu. Slovo bez je obecně slovanské, a že bylo známo i na Bzenecku, o tom svědčí nejen tento místní název, ale i dnešní náhrada slova bez souznačným chebz. Tvar v češtině náležitý je chebd, pův. chbed (ch’b’d’, a vlastně ch’b’t’), 2. p. chebda, a podle něho 2. p. chebd, odvoz. chbedie i chebdie; tvar chebz vznikl pak tím způsobem, že zkřížením souznačných anebo významem blízkých jmen chbed-chebdu a bez-bzu vznikl tvar chbez-chebzu s anal. nom. chebz, který pak slovo bez úplně vytlačil. Svědčí tedy dial. chebz, že obě slova, bez i chebd, žila kdysi vedle sebe. Všecky jiné výklady jména Bzenec, o nichž se zmiňujete, z bisam, bison, býk (Býčinec), jsou nemožné linguisticky i věcně. Bisam slovem odedávna česky pižmo, slovo bison zdomácnil u nás teprve novodobý přírodopis (z lat. bos bison), ze slova býčnec nevyvodí tvar bzenec ani nejsmělejší linguistická fantasie, o odporu dokladů písemných ani nemluvíc. Píší-li nejstarší doklady písemné Bisenz, Bysentz, Pysentz a p., není filolog ani chvíli na rozpacích, že v tomto psaní je pouhý reflex tvaru Bzenc, zformovaného písaři latinskými podle častějších pádů t. zv. nepřímých, ze Bzence, ve Bzenci a p. Hlásku i, která je v lat. tvarech Bisenz a p. na víc proti čes. tvarům Bzence, Bzenci, Bzenec, vykládají Černý-Váša jako stopu pův. e v tvaru Beznec, ale mnohem spíše je to samohláska, která se slyší a vyvíjí v t. zv. poloslabikách a kterou leckdy nalézáme zachycenu v lat. přepisech jmen českých, jako v Stibečno m. Stbečno (u Kosmy), Listimír m. Lstimír a p. Místní jméno Bzinek (jméno zaniklé vsi již. od Bzence) je nepochybně zdrobnělý tvar jména Bzenec a tedy správně Bzínek; -ec v slově Bzenec není, jak řečeno výše, zdrobňovací, a proto se deminutivum utvořilo asi ze základu Bzen- podobným způsobem jako v dvojicích Holasice — Holásky, Okřešice — Okříšky a p. Říká-li lid březovému lesíku rostoucímu na místě zaniklé vesnice a snad i jiným březovým lesíkům »bzinek«, není možno viděti v tom názvu zkráceninu slova »březinek« (už proto ne, že takováto jména jsou vesměs ženská, tedy březina — březinka, dubina — dubinka atd., o jiných nemožnostech ani nemluvíc) a odvozovati z toho něco pro jiný výklad jména Bzenec. »Bzinek« zůstalo označením místa po zaniklé vsi toho jména a přeneseno bylo pak přirozeně na háj (v tomto případě náhodou březový), který tam vyrostl. Takových jmen lesů je velmi mnoho. Z vlastního jména Bzínek (1. ves, 2. háj na tomto místě) stalo se pak časem apelativum, obecné pojmenování všech takových hájů, jako byl Bzinek (tedy březových), což bylo tím snazší, že etymologický základ tohoto slova po ztrátě slova »bez« byl místním obyvatelům načisto temný.

Naše řeč 4, ročník 7/1923

Předchozí Z našich časopisů

Následující Dle