Pořád, přípis

[Hovorna]

(B. T.) je příslovce vzniklé z výrazu po řádu a znamenalo tedy původně tolik co po pořádku, jeden za druhým, po sobě. Nějaký příběh pořád vypravovati značilo v jazyce starším »vypravovati jej tím pořádkem, jak se zběhl«, Vypravuje-li se v starších biblích v knize Ester (2, 12), že přišel čas, aby pořád každá panna vešla k králi Asverovi, jest slovům těm rozuměti tak, že přicházely jedna po druhé, každou noc jedna. Z tohoto významu původního »jeden po druhém« vyvinul se pak snadno význam další, obvyklý v jazyce dnešním, »bez přerušení, nepřetržitě, ustavičně, neustále«. V tomto významu se užívá příslovce »pořád« hojně v jazyce obecném; v spisovné řeči je proti němu jakási nechuť jako proti výrazu poněkud vulgárnímu a vytlačuje se z ní souznačnými příslovci »stále, ustavičně« a p. Je to ovšem jen předsudek, móda, s níž se však v dějinách každé spisovné řeči setkáváme dosti často a která na osudy slov má vliv stejně rozhodný jako na osudy jiných společenských útvarů. Z významu »bez přerušení« se pak vyvinul v nářečích východočeských, na Moravě i na Slovensku u příslovce pořád význam »ihned« (jako u franc. tout de suite), na př. »pořád šel do kostela«, a z něho (pod. jako u příslovce »pádem« NŘ. 6, 157) význam »zároveň«, na př. »když už posílají pro panáčka, nařizují vozkovi, aby vzal pořád dochtora« (Bart., Dial. sl. 315). Místy, nemýlíme-li se, na Hradecku, prokládá se v živém vypravování řeč příslovcem »porád« takřka beze všeho určitého významu; »dal mu porád ránu, až se porád svalil«. — O slově přípis jsme psali v NŘ. 2, 29, že znamenalo původně přepis, formulář; významu dnešního nabylo neprávem vlivem něm. Zuschrift, a je proto lépe užívati v tomto významu výrazů jiných, zpráva, list, oznámení a p.

Naše řeč 9, ročník 7/1923

Předchozí Pěš

Následující Potáceti se