Dolů

[Hovorna]

(IV, 67) »Čtenář Naší Řeči« nás laskavě upozorňuje, že rčení »všem hlavy dolů« a pod. je staré. Již Bruncvík v rukopisech 15. stol. poroučí zázračnou mocí svého meče »nuž, tomuto prvniemu hlava dolóv skoč!… Nuž, těmto všem ďáblóm hlavy dolóv!« A »tu opět těm všem ďáblóm skákaly hlavy dolóv«. (Lorišovo vydání rkpu hrab. Baworowského 46).) — K str. 68 téhož výkladu nás upozorňuje p. Dr. A. Breitenbacher, správce arcib. knih. v Kroměříži, na zajímavý doklad z r. 1662, v němž se praví, že »řeč moravská v zemi (na Krňovsku) víc a víc schází«, t. j. upadá, jest vytlačována z úředního jednání (Zukal, »Slezské konfiskace« v Hist. arch. č. 42).

Naše řeč 3, ročník 5/1921

Předchozí Čís, číš, číž

Následující Je (mi) do něčeho, po něčem