Jestli, jestliže

[Hovorna]

(J. R.) Spojka jestliže vznikla z věty »jest-li (je-li dána podmínka), že…«; jestli (s lidovými tvary jesli, esli a p.) je její lidová obměna, jíž se spisovný jazyk vyhýbá, protože není mluvnicky správná (»jestli budeš doma« je vl. jest-li, že budeš … a spojka že by neměla scházeti). Ve větách podmínečných se jestli významem kryje s -li (budeš-li doma,…) a vstupuje v lidové mluvě často na jeho místo; a protože tázací -li zaniká, vstupuje na jeho místo jestli i ve větách tázacích, nepřímých (zeptej se, jestli bude doma) i přímých (jestli pak to uděláš?). I zde dobří spisovatelé raději kladou -li. Nejstarší doklad podmínečného jestli známe z Ctibora Tovačovského Hádaní Pravdy se Lží (není-li to tiskařský omyl): »mnohý takový (zloděj), když naň řeknau »učinils toto a toto«, jestli tvú (Pravdo) radu má, díš jemu »poznaj se« (= vyznej se) 93 a. Znal je i Blahoslav (Gram. 216), z Komenského má Jungmann »i z malička uděluj, jestli ne hojně, aspoň štědře«; ale i v starší době se mu spisovatelé vyhýbají a píší skoro stále jen jestliže, -li a pod.

Naše řeč 8, ročník 5/1921

Předchozí Dáti, dávati na někoho

Následující Koniklec