Seminář Gender v kontextu globalizace: feminismus, multikulturalismus a rozvoj
Autor: Redakce <genderteam(at)soc.cas.cz>,
Téma: Zprávy a komentáře,
Vydáno dne: 06. 02. 2010
Seminář Gender v kontextu globalizace:
feminismus, multikulturalismus a rozvoj / Marta
Kolářová
Centrum globálních studií uspořádalo 14. října
2009 na půdě Filosofického ústavu AV ČR odpolední pětihodinový seminář, který
se věnoval tématům genderu, globalizace a feminismu v souvislostech
multikulturalismu a rozvoje. Seminář byl pořádán v rámci strategie Centra
globálních studií více se věnovat genderové problematice a jeho cílem bylo
informovat a diskutovat o tématech, která se v obecné teorii globalizace považují
za marginální a o kterých se také v genderových kruzích teprve nedávno
začala rozbíhat debata. Dále se snažil pozvat k jednomu stolu badatele a
badatelky, jež tato témata zkoumají. Na semináři si mohlo zhruba 35 účastníků a
účastnic z řad jak akademických pracujících, tak především studujících
vyslechnout čtyři příspěvky.
Jako první se ujala slova Blanka Knotková
z katedry genderových studií na FHS UK na téma indických feministických
diskursů v kontextu globalizace, dominance a marginalizace. Podle ní tzv.
třetí vlna feminismu začala výrazněji poukazovat na pluralitu zkušeností
s genderovou diskriminací v závislostech na dalších faktorech, jako
je kultura, sociální vrstva, třída, náboženská skupina, věková kategorie atd.
Do světového feministického diskursu vstoupily zejména některé postkoloniální
teoretičky indického původu, G. C. Spivak a C. T. Mohanty. Obě kritizovaly
dominanci západního feminismu a tematizovaly především otázky reprezentace,
orientalizujícího pohledu na ženy tzv. třetího světa a hlasu podrobených, kteří
nehovoří sami za sebe. Autorky jako Spivak i Mohanty už ale pronikly
z marginalizovaného diskursu do dominantního, staly se „těmi, jimž je
nasloucháno“, jak sama Spivak sebeironicky uvádí.
B. Knotková ale upozornila na to, že ani tzv. bílý
západní feminismus není jednolitým proudem a mnohé světově uznávané indické
postkoloniální teoretičky/ky lze charakterizovat jako příklady migrantské či
kosmopolitní identity. To, jak se vztahují jejich diskursy k feministickým
diskursům v Indii, se snažila ukázat na příkladu Bengálska (Kolkaty). Zde
je dekonstruktivistická linie feministického myšlení často pociťována jako méně
aktuální a prakticky využitelná. Na feministických setkáních jsou více uváděny
představitelky tzv. druhé vlny feminismu (např. de Beauvoir, Millett,
Showalter), poněvadž v jejich textech nacházejí konkrétnější program pro
antidiskriminační úsilí.
Prezentující zdůraznila, že na dominantní a
marginalizované diskursy prakticky nelze nahlížet v prostých dichotomiích.
Jde o mnohovrstevnou síť mocenských vztahů, kde týž subjekt může být
v jednom vztahu dominantní a v jiném podrobený, neboť v indickém
kontextu má sociální rovina mnoho vnitřních úrovní a specifik: kastovní systém,
diskriminace kmenových etnik, ilegální zotročení tzv. nedotýkatelných
v některých venkovských oblastech nebo náboženské tradice, jejichž některé
aspekty genderovou diskriminaci velmi posilují.
Na to navázala další prezentující, Zuzana Uhde z
oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR, která představila
v českém prostředí málo známý přístup transnacionální feministické teorie.
Původně termín transnacionální feminismus pochází z pera autorek Inderpal
Grewal a Caren Kaplan a jejich knihy Scattered
Hegemonies z 90. let. Transnacionální feministická teorie se inspiruje
multikulturalismem, postkoloniálním feminismem, poststrukturalismem,
socialistickým feminismem a rovněž kritickými globálními studiemi. Z. Uhde
představila analytická východiska transnacionální feministické teorie, a to
rovněž ve vztahu k teoriím světosystému, teoriím globálního kapitalismu či
nového imperialismu. Ve vztahu k těmto přístupům poukázala na koncepční
problémy, které jsou v současné geopolitické situaci významné ve snaze o
pochopení vzájemného propojení a napětí mezi makrorovinou globálního
ekonomického řádu a rovinou každodenního života, jež leží v centru
zkoumání transnacionální feministické teorie. Příspěvek uzavřela tezí, že
v současné době není zásadní otázka, zda a v jakých aspektech se
odlišují genderové vztahy například v postkomunistických zemích od
genderového řádu v západních zemích, ale otázka, jak souvisí vykořisťování
nebo útlak žen s dominantní neoliberální globalizací a jakou roli v tomto
procesu různé skupiny žen zastávají.
Poté následoval s příspěvkem Ondřej Horký
z Ústavu mezinárodních vztahů, který se věnoval genderovým souvislostem rozvoje.
Upozornil na to, že ačkoli gender je významný pro mezinárodní výzkum rozvoje a
politickou agendu, v českých rozvojových studiích není reflektován.
Podobná je i situace v českých genderových studiích, která se málo
věnovala situaci žen žijících v rozvojovém světě. Tento nedostatek
pozornosti jak ze strany české akademie, tak občanské společnosti vysvětloval
pomalým rozvojem těchto disciplín během transformace a zároveň převládající
liberální ideologií v české společnosti. O. Horký kritizoval skryté liberální
předpoklady z pohledu feministické ekonomiky.
Zatímco zdola organizovaná ženská hnutí na
globálním Jihu mají různorodá teoretická zázemí, tak v české rozvojové
spolupráci je gender brán v úvahu pouze formálně v oficiálních dokumentech.
Prezentující tak na příkladu zdánlivě genderově neutrálního projektu o zemědělském
vzdělávání v Angole ukázal silnou genderovou slepotu. Česká rozvojová
spolupráce podpořila pouze několik genderových projektů, které byly přímo
zaměřeny na rizikové skupiny žen. Na závěr obhajoval tezi, že by se genderová
perspektiva měla vnést do rozvojových projektů a studií a že se v rozvoji musí
věnovat speciální pozornost chudým ženám a zároveň ti, co se organizují za
ženská práva, nemohou opomíjet situaci chudých na globálním Jihu.
V posledním příspěvku vznesla Marta Kolářová
z Centra globálních studií a Sociologického ústavu AV ČR otázku:
Feminismem proti globalizaci nebo feminismus jako globalizace? Poukázala na to,
že v reakci na dopady ekonomické globalizace došlo k velkému rozvoji zdola
organizovaných ženských skupin, které se často propojují transnacionálně.
Nicméně globální feminismus rozhodně není jednotný. Již v 19. století
v době rozmachu transnacionální ženské spolupráce byla považována rovnost
mužů a žen za znak civilizovanosti a ostatní kultury byly vzhledem k Západu
poměřovány jako nedostatečně vyspělé. Zejména feministky v křesťanských
misích se snažily pozvednout „primitivní“ ženy z barbarských podmínek
domorodých kultur tím, že přijmou hodnoty bílých, západních žen střední třídy.
Západní feminismus byl tak zejména na globálním Jihu chápán jako imperiální a
vnucující vlastní normy jiným kulturám. Domorodé a antikoloniální feministky si
stěžovaly na rasistické a orientalistické praktiky zejména amerických
aktivistek.
M. Kolářová se zmínila o tom, že v posledních
desetiletích se ozývaly hlasy především černošských a latinoamerických žen,
východoevropských postkomunistických žen a dnes jsou to tzv. turbanové
feministky, které protestují proti univerzalizaci feminismu a západní formě
emancipace a staví proti ní vlastní kulturně-partikularisticky orientované
projekty. To komplikuje druhovlnnou feministickou představu o globálním
sesterství. Pokud tedy chápeme globalizaci jako kulturní a politický
imperialismus, vnucení západních norem a způsobů života, tak imperialistické
formy západního feminismu reprezentovaného bílými ženami střední třídy
z globálního Severu mohou být pod negativní účinky globalizace zařazeny.
Aby ale neskončila pouze negativně, načrtla
budoucí možnosti feministického aktivismu, který vzniká v různých
lokalitách a inspiruje ženy v jiných kulturních okruzích bez vnucení a
dominance, ve formě tzv. transverzální politiky (podle N. Yuval-Davis a C.
Eschle), kterou praktikují například protiválečné skupiny Ženy v černém (Women in Black).
Diskuse se protáhla o více než hodinu plánovaného
času, neboť mi bylo jako moderátorce líto přerušovat zajímavé výměny myšlenek
zejména na téma kritiky a obhajoby západního liberálního feminismu, jenž je
zpochybňován feministickými hnutími a teoretičkami především na globálním Jihu.
Na závěr mohlo asi deset skalních příznivců
tématu, kteří vydrželi až do konce, zhlédnout dokument Hidden Face of Globalization, který ukázal na alarmující pracovní
podmínky textilních dělnic zaměstnaných v továrnách nadnárodních
korporací, jako jsou americký WalMart a Disney v Bangladéši. Blanka
Knotková nás poté seznámila s širším kontextem života a práce
v Bangladéši, který se vyznačuje především obrovskou chudobou a také
dalšími aspekty otrocké práce.
Za sebe jako organizátorku se domnívám, že se
seminář vydařil a že poskytl zúčastněným velké množství zajímavých podnětů pro
další badatelskou práci a nastínil možnosti budoucí spolupráce v rámci
těchto témat.