Šrot

[Drobnosti]

je slovo německé: obilí na hrubo semletému, jímž se krmívali na př. psi a vepřový dobytek, říkávali naši předkové tluč (žen. r., 2. pád tluči). Je to slovo vzniklé v dobách, kdy se tluč dělávala (podle Komenského) ještě opravdu tak, že se obilí tlouklo v nějakém hmoždíři; ale žilo i později, když byla tluč již výrobkem mlýnským. Dnes i mlynáři, jejichž řemeslo vedle sladovnictví po stránce jazykové zůstalo nejpoctivěji českým, znají snad všude jen »šrot«: ale snad by nebylo nemožno vzkřísiti staré slovo domácí?

Dnes »šrotujeme na šrotovníku«: stejně bychom mohli dělati tluč nebo tlučovati na tlučníku; byla by to slova stejně tvořená jako na př. bičovati, kočovati, krupník.

Naše řeč 1, ročník 2/1918

Předchozí Svrchupsaný a nížepsaný

Následující Josef Zubatý: Vařící voda