Pohřížiti

[Drobnosti]

O správných tvarech tohoto slovesa jest u nás dosti nejistoty, a někdy se doporučují i tvary najisto nesprávné. Kdybychom chtěli míti tvar odpovídající úplně hláskám původním a tvarům jiných jazyků slovanských, musili bychom říkati pohrouziti; ale tak se v Čechách neříkalo, co češtinu známe, nikdy. Na Moravě ovšem žije tvar pohrúziť v nářečí valašském, snad i jinde. Původní č. hrúziti se změnilo podle příbuzného slovesa hřaznúti (potopiti se; žije posud v lékařském vyhřeznouti, vl. »vynořiti se«) v hřúziti, později hříziti; a protože vedle netrvalého pohřížiti bylo a jest trvalé pohřižovati, pohřížeti a také tvary pohřížen, pohřížení se správnou hláskou ž, změnilo se podle toho starší hříziti v hřížiti. Hlásku ř nalézáme již v nejstarších českých dokladech (z 14. st.); kdy vzniklo ž, nevíme dobře, protože v starší době z i ž se psává stejně, ale v 16. st. se již říkalo pohřížiti, snad ještě vedle staršího pohříziti. Pohrouziti je znění nářeční, pohříziti se dnes asi vůbec nikde neříká: měli bychom se smířiti s tvarem pohřížiti, který si jazyk sám vytvořil přirozeným vývojem. Kdo takových změn jazyku nedovoluje, musil by žádati také, aby se říkalo na př. paziti, přiblíziti, okrásliti, pohlízeti a j. místo ustáleného již pažiti, přiblížiti, okrášliti, pohlížeti.

Stejnou změnu hlásky r v ř nalézáme ve jméně ryby mřeně, která na Moravě slove také hrúzek (hrouzek), v Čechách místy, zvláště v krajích vltavských, hřízek (ze staršího hřúzek); jméno má tato rybka odtud, že se ve dne pohřižuje pod kameny a do děr na dně potoka. Okolo Prahy se dnes tato rybka jmenuje obyčejně mřenkou, anebo po německu grundlí; starší lidová výslovnost onoho jména byla řízek, a byl pražský vtip, že v Podole člověk dostane za 30 kr. víc než třicet smažených »řízků«.

Naše řeč 5, ročník 2/1918

Předchozí Jmeno či jméno?

Následující X.: Roubík, roubíkem zacpati ústa