Ještě o nesprávném přízvuku

Gilbert Cyril Křikava

[Drobnosti]

V »Naší Řeči« bylo ukázáno na několik příčin, proč pozbýváme citu pro správný přízvuk. Všecky ty příčiny působí tu dohromady. A i nesprávně přizvukované jedno slovo není bez škodlivého vlivu na cit pro správný přízvuk. Chci na takové slovo tuto ukázati. Nevím, jaké mají nyní velení české spolky sokolské a hasičské k pochodu, žiji již dlouhá léta na vesnici. Ale pamatuji se z dob studií gymnasijních, že tehdy se velívalo: Pochodem, póóóóchod! (Přízvuk důrazný na druhé, koncové slabice nepřízvučné). Je to překladem německého (z původního francouzského) velení: Marschieren, Marsch! Stačilo by česky: Pochodem, chod! Zachoval by se správný přízvuk. Chod je správné české slovo. A právě ve významu chůze odměřené, pohybu pravidelného je slovo chod na místě. Říkáme: hodiny jdou. Nemají sice chůze, ale mají chod (pravidelný, rychlý a pod.). I při hudbě a zpěvu si čeština pomohla jednoslabičným přízvučným slovem, dává-li se takt. Místo jedna, dvě, tři! (eins, zwei, drei!) říká se: Ráz, dva, tři. Ráz je dobré české slovo. Říkáme: ráz na ráz. A tak by se i při velení k pochodu mohlo užívati jednoslabičného přízvučného slova: chod!

Naše řeč 7, ročník 2/1918

Předchozí Jeden druhého

Následující Přivoditi