Kazy

A. K.

[Drobnosti]

»N. L.« přinesly o minulých prázdninách několik pěkných feuilletonů J. R. Hradeckého pod názvy »Škudličkové a rytíři citu«, »Kamenné imperium« a »Na hoře Tábor«. Zůstaly však v nich neopraveny hrubší omyly. Ve druhém článku kára spisovatel správně, jak mluvívají Pražáci (t. j. Pražané): »Zahraď to rukama, nemohu tam s botama, jsem tak doběhnutá, že sotva pletu s nohama, bloudili skálama a chodbama, bylo viděti jen očmama Krkonoše, otrávili se těma čajema (jen Čech vidí všude samou »votravu«).« Ale spisovatel píše sám v prvém článku: chudá dívka jdouce (m. jdouc) kolem oken, »podstata nepřipouští myšlének « (m. myšlenek), lidé rozumí (m. rozumějí), »jsou nadlidi a podlidi« (m. nadlidé a podlidé), »na jedno oko naučil se šilhati a často mezi řečí jej (m. je) přivírá«, »do očisťující lázně« (m. očišťující; ve 2. části článku správně).

Ve druhém článku: »při spatření první skály uchopí cosi člověka pevně« (m. spatříme-li první skálu, uchopí nás cosi pevně), »značky míjí« (m. míjejí), »vzláštní požitek« (m. zvláštní), »začíná« (m. začíná se), »království, co není k spatření snad nikde« (m. čeho nelze spatřiti nikde), »do Příbrami« (m. Příbramě), »jdou vlny, jsou viděti« (m. jest je viděti); ve čl. třetím, čteme dvakráte smísený dech, pláč (m. smíšený). Ve feuilletonech užito často slov cizích místo dobrých našich, na př. »stačí nám fakt« (m. skutečnost, pravda), »škudlil exisloval« (m. byl, žil), »v instinktivní (m. pudem vzbuzené, vedené) touze«; m. »imperium« správně užito slov království, říše; »regule (m. pravidla) života«, »nic brutálního« (m. hrubého, krutého, surového), »měkkost linií« (m. čar), »existující« (m. jsoucí), »hudbu inspiroval těmito místy« (m. hudbu, již vnukla, způsobila, vynutila tato místa), »vše pevné, melancholické« (m. vše, co trudí mysl, činí těžkou, zádumčivou), »nevhodná sensitivnost« (m. vznětlivost), »první kiosk (m. stánek, zastavení) kříž. cesty«, »kdo odvážil se mystifikace« (m. obelstění, klamu), »dogmatu personifikovanému nevkusně« (m. článku víry zosobněnému nevkusně), »symbol toho, co bylo«, »to je symbol (m. obraz, odznak, znamení) naší situace« (m. stavu našeho, poměrů našich), »K vůli representaci« (m. pro zastoupení, okázalost).

Naše řeč 8, ročník 2/1918

Předchozí Hrstka nových germanismů

Následující Záboj