Přechodník minulý

[Drobnosti]

(K. M.) Ve větách „Posilnivše se důkladně, můžeme zas jít“ a „Posilnivše se důkladně, budeme zas moci dlouho jít“ je přechodníku minulého užito správně, jestliže se jím vyjadřuje děj vskutku už minulý, t. j. mají-li ty věty smysl: „Posilnili jsme se důkladně a můžeme zas jít“ (nebo: „Když jsme se důkladně posilnili, můžeme zas jít“). „Posilnili jsme se důkladně a budeme zas moci dlouho jít“ (nebo: „Když jsme se důkladně posilnili, budeme zas moci dlouho jít“). Tak tomu bývá někdy i ve větách obecné platnosti, na př. v příslovcích: „Přivyknuv pití, neujdeš bití“, t. j.: protože jsi přivykl pití, neujdeš bití. Ve větě „Přivykneš-li pití, neujdeš bití“, t. j. s oběma ději budoucími, bychom však užili spíše přechodníku budoucího: Přivykna pití, neujdeš bití. Podobně je tomu, když je v hlavní větě sloveso v rozkazovacím způsobu: Medvěda nezabiv, kůže neslibuj (t. j.: jestliže jsi medvěda nezabil, neslibuj kůže). — Kde však děj věty zkracované přechodníkem nelze vyjádřit v čase minulém, tam se přechodníku minulého neužívá, nýbrž klade se přechodník přítomný (při dějích současných) nebo budoucí (při dějích nesoučasných v budoucnosti). Je tedy třeba rozlišovati tyto případy: Pohleděv z okna, vidí (spatří) před sebou záplavu bílých květů (= nejprve pohleděl z okna a potom teprve vidí n. spatří… děj vyjádřený přechodníkem minulým je vskutku už minulý; situace v tomto případě jistě řídká). Hledě z okna, vidí (spatří) před sebou záplavu bílých květů (= při tom, když hledí z okna, vidí n. spatří…; oba děje jsou současné). Pohlédna z okna, spatří před sebou záplavu bílých květů (= nejprve pohlédne z okna a potom teprve spatří…; oba děje jsou nesoučasné v budoucnosti).

Naše řeč 2, ročník 25/1941

Předchozí Litovati koho

Následující Příslovečné spřežky