Všemožný

[Hovorna]

(V. K.) Původně to asi byla dvě slova: veš (všechen a p.) možný, všeho možného; tak má Veleslavín v slovníku ‚se vší možnou pilností‘, Kott 6, 1034 z Vlčka ‚dal si všecku možnou práci‘, z ob. mluvy (od A. Podlahy) ‚povídá o všech možných i nemožných věcech‘, říká se také ‚sliboval mu všecko možné‘ a p. Stř. tvar vše možné, všemožné se asi stal východištěm složeného všemožný, zejména když pouhé vše jinak zaniklo a ustoupilo tvarům všecko, všechno; zdá se ostatně, že příd. jm. všemožný se svým příslovcem všemožně v živé mluvě lidové ani hrubě není v obyčeji. Pomáhaly také staré složeniny jako všemohoucí, vševědoucí, všední. Nejstarší známé doklady tvaru složeného jsou z doby buditelské; není to tvar původní, ale vyrostl na naší půdě bez cizích vzorů a není snad proč se mu vyhýbati.

Naše řeč 7, ročník 9/1925

Předchozí Ujíti

Následující Z Pucciniho života