Mlíčen

[Hovorna]

(J. M.) Je příd. jm. mléčný, lidovou výslovností asi od 16. st. mlíčný (mléčný kapr, pokrm a p., mléčné v starší době = máslo, tvaroh a sýr, též výtěžek z mléka); a jako na př. vedle pecný, ledný, uční jsou podst. jm. (vlastně zpodstatnělá příd. jm. jmenného tvaru) pecen (pecný chléb), leden (ledný měsíc), učeň (uční synek), tak vedle mléčný je mléčen (mlíčen). Je to filtr na mléko (mléčný cedník), který se dělával a někdy posud dělá tak, že se čtvercový kus plátna přeloží v přeponě a sešije v odvěsnách. Když ještě příslušníci mužského pohlaví v době, kdy již odrostli sukénkám a nedorostli ještě skutečných kalhot, nosívali ‚živůtek v jedno s kalhotami do zadu zapínacími (9, 14), stávalo se někdy, ba dost často, že v dolejší části toho jejich combiné, nebylo-li dokonale zapato nebo scházel-li tam nějaký ten knoflík, vyčuhoval indiskretně cíp košilky, více nebo méně čisté. Říkalo se mu v Praze obyčejně cumel, místy na venku, pro podobnost se skutečným mlíčnem, také mlíčen.

Naše řeč 8, ročník 9/1925

Předchozí Memoáry

Následující Mol