Václav — Wenzel

[Hovorna]

(V. K.) V tom, je-li třeba křticí jméno, které je součástí jména osobního, překládati či nepřekládati, není u nás praxe dost ustálena. Někdy bývá u nás křticí jméno cizí osoby převáděno na tvar u nás obvyklý, na př. Mořic Jokai (m. Jokai Mór), Bedřich Nietzsche, Tadeáš Košciuszko a p., mnohem častěji však bývá ponecháván křticímu jménu tvar, který má v jazyce vlastním; na př.: Friedrich Schiller, Jean Jacques Rousseau, George Eliot, Fedor M. Dostojevský, Luka Botić atd. Tím větší právo tedy máme, je-li třeba uvésti své jméno v souvislosti nebo v prostředí cizím, zachovati mu tu formu, v které ho užíváme doma, a nepodpisovati se Wenzel Novák, nýbrž Václav.

Naše řeč 3, ročník 9/1925

Předchozí Tunkabona

Následující Valutní