Bez…

[Hovorna]

(K. I.) Je ovšem úsporné mluvení, objednáváme-li si v kavárně kávu bez (bez pěny), čaj bez (b. rumu; některý vtipálek si objedná i čaj s, což se říká jen žertem), hlásíme-li v tramvaji jízdu přes (přestupnou), říkáme-li, že je po (po schůzi, po koncertě a p., po svatbě Kukuč. 1, 89), hlasuje-li či je-li někdo proti nebo pro, vzdychne-li si kdo po něčem, že je ohne (bez peněz), pije-li se po latinsku ex (vypíti zcela), má-li služka v neděli aus (Ausgang, volný východ) atd. Víme, že to jsou způsoby nebo nezpůsoby mluvení příčící se mluvnici (výjimkou jsou ovšem případy, kde se zachovala původní příslovečná povaha pozdější předložky, na př. šel mimo, přijď mi naproti a p.), že může jimi vznikati i nejasnost (užívá se jich ovšem obyčejně tak, že každý ví, co zamlčeno; a řekne-li kdo, že už je po, není to o nic nejasnější, než řekne-li správně mluvnicky po všem); nikdo tak také nemluví ani nepíše, kde je na místě sloh povznesenější. Ale víme také, že se tak bude říkati dále, kdybychom sebe víc proti tomu láteřili.

Naše řeč 4, ročník 9/1925

Předchozí Alpinismus

Následující Dymáček