Co chceme

[Články]

Velká, mimořádná doba naše volá po očistě: po očistě vnitřní a vnější, po návratu k přirozenosti a svéráznosti, k nezkaleným pramenům původním, po samobytnosti vědění a umění — volá hlasem daleko slyšitelným po neporušeném prostředku vyjadřovacím, po čistém, vytříbeném jazyku.

Očista zděděné řeči mateřské, do níž národ po věky ukládal svou radost i tíseň, svůj um i krásu, jíž učil sebe i jiné, vzýval Boha a hlásal myšlenku lidskosti — očista řeči je denní snahou vzdělancův evropských. Sta myslivých hlav a pilných rukou sdružuje se v společném úsilí, aby rodný jazyk, jímž člověk teprve se stává korunou tvorstva, uchován byl v pravé, původní bytosti své, ryzí, bohatý, svůj.

Také u nás péče o jazyk český, mluvený i psaný, má kořeny hluboké a staré. Dobrá, slavná jména minulosti naší se hlásí k této snaze. Štítný i Hus, Všehrd i Blahoslav, Žerotín i Komenský, Dobrovský, Jungmann i Palacký, o novějších ani nemluvíc, jsou pěstouny a strážci ryzosti jazykové, brusiči řeči naší ve smyslu nejušlechtilejším.

Ovšem ne každý, kdo kdy u nás brousil a tříbil češtinu, byl z brusičů povolaných. Často oprávcové přestřelovali nebo zase nedostřelovali, poněvadž vedle dobré vůle a upřímné snahy chyběl jim pravý rozhled i vkus, chybělo jim pravé vědění: neznali jazykové minulosti, zákonů jeho tvořivosti, ryzí mluvy prostonárodní.

Dnes, kdy rušný, všestranný život, chvatná práce denní, mnohonásobný styk se živly cizími rozleptává, porušuje a hubí české slovo v novinách i úřadech, ve škole, v literatuře i v hovoru společenském, vedle činitelů jiných také III. třída České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění klade si za povinnost, aby podle sil svých plnila úkol, který už zakladatel její dal jí do vínku: býti prostředníkem mezi obecenstvem v ušlechtilé snaze o soustavnou očistu jazyka mateřského.

Hodláme nejen vésti a učiti, nýbrž také učiti se a přijímati poučení. Prosíme za všelikou podporu mravní i hmotnou každého, kdo může a chce prospívati věci. Směr a způsob snahy naší ukazují stránky, které ctěnému čtenářstvu předkládáme prvním sešitem »NAŠÍ ŘEČI, časopisu pro vzdělávání a tříbení jazyka českého«.

Naše řeč 1, ročník 1/1917

Následující Josef Zubatý: Zrazovati, zrázeti, odrazovati