|
|
Close Help | ||||||||||||||
Josef Vycpálek
[Články]
Ostatek.
Nepřízvučná slova mě, tě, mi, ti, mu, nám, se, si, jej, ho, ji, jí, jich, jsem (ve větách vedlejších), bych a pod. mívají své místo hned po prvním ve větě slově přízvučném,[1] k němužto se jsouce nepřízvučná přiklánějí, jako: Ne každému se dřevu dostane býti fládrem (Kom. Lab. 10, 2); přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě; každý si své štěstí strojí sám; kdo si srdce dodává, se štěstím se potkává; ráno mu to řeknu; až ji uvidím; když jsem k vám chodíval…; rád bych také jméno věděl (Kom. Lab. 3, 3). — Proto vypadají strojeně a nepřirozeně zbytečné úchylky od obvyklého toho pořádku, jako: jenž zahrnoval ho hymnicky oslavnými dopisy (N. L. 53, 272) m. jenž ho zahrnoval…; nepamatuji se z autopsie na Prahu doby tehdejší, jak bylo jí v těch dnech (N. L. 46, 301, B. K.), m. jak jí bylo v ty dni; a porozumí (tak!) naši čtenáři, když obrátíme se na ně s vřelým apelem, aby stali se horlivými čtenáři Zvonu (týd. Pravda), m. když se k nim obrátíme, aby se stali…; když počal jsem redigovati časopis (Pol.), m. když jsem počal red. č.; jak netěšili bychom se na premiéru opery mladého skladatele (N. L. 50, 39, Zd. Knittl), m. jak bychom se netěšili…; doufám, že sebral bych to najednou (N. L. 54, 150, Zevl.), m. že bych to sebral najednou.
Jsou-li ve větě příklonky dvě, bývají nejdříve jsem a bych, k nim se přímo druží se a si a k těm zase příklonky jiné, jako: Nemohl jsem se pro nic rozhodnouti, až jsem se tomu podivil (Kom. Lab.); zle jste si poradili; proč bychom se netěšili? zdali byste si věděli rady? neodvažuji se Vás prositi; dovoluji si Vás upozorniti…; byla jsem to nucena spálit. — A strojený, nepřirozený jest pořádek slov ve větách, jako: Nadešla chvíle, kdy vyměňovali jsme si dárky (N. L. 46, 354, B. K.), m. kdy jsme si vyměňovali d.; kdo hodlá se jich (hodů) účastniti, nechť… (spolk. zpr.), m. kdo se jich hodlá úč.; dovolujeme si upozorniti Vás na… (Č. prům. b.), m. dovolujeme si Vás upoz.; ubezpečuji, že dostalo by se Vám obsluhy té (tak!) nejpečlivější (J. Novák), m. že by se Vám dostalo obsluhy nejpečlivější; snad bylo by lépe, kdyby ráčil Jste si již nyní světlo připraviti (Jos. Lenský), m. snad by bylo lépe, kdybyste si již nyní ráčil připraviti světlo…
[1] Správněji: hned po prvním přízvučném členu větném nebo po výraze spojovacím (zřídka však po a, ale, avšak, i). Na př. Na ten rybník se chodily tři holubice koupat (Erb.). Starému králi se oči jiskřily (t.). V městech se mu leckdes vysmáli, že se mu mate v hlavě (Jir.). Ale musíš si ji sám vybrat. (Erb.) Je-li první člen větný velmi složitý, bývají slova příklonná až za výrazem nejblíže následujícím. Na př.: Po čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři. (B. Kral.) Vychvátav na silnici, zastavil se udiven (Rais). R.
Předchozí Josef Zubatý: Mezi
Následující Václav Ertl: O postavení podmětu po členech úvodních
© 2008 – HTML 4.01 – CSS 2.1
