Vymýtiti — vymycovati

[Drobnosti]

Vymítáme na př. neřesti z obce, ďábla z posedlého atd.; vymítati je sloveso opakovací a není k němu potřebí tvořiti nového slovesa na př. vymítávati — kdyby však bylo třeba slovesa podle 6. tř., znělo by vymětovati (jako je skákati: vyskakovati atp.). Les můžeme vymýtiti (mýto = paseka), a protože předmět slovesa se často posunuje, poněvadž na př. vlastně stahujeme kůži s zajíce, sbíráme smetanu s mléka a přece říkáme, že stahujeme zajíce, sbíráme mléko, lze také vymýtiti stromy z lesa, anebo ve smyslu přeneseném třebas i neřest z obce. Trvalý a opakovací tvar by musil zníti vymycovati (jako je na př. donutiti: donucovati). To říkáme proto, že jsme čtli kdesi: »Budou-li je (Němci cizí slova) náhle o překot vyměcovati, stane se,… že si budou tíže rozuměti, než prve.« Vyměcovati nic není, není to tvar odvozený ani od slovesa vymítati, ani od slovesa vymýtiti. A takové novotvary se u nás rády zahnizďují, zejména napsal-li je spisovatel dobrého citu českého, jako je tomu zde.

Naše řeč 4, ročník 1/1917

Předchozí Z našich časopisů

Následující Ještě jednou »kdyžtě«