Hýl

[Drobnosti]

(F. K.) Podle Pravidel i podle obecného zvyku má slovo hýl (hejl) sklonění tvrdé, tedy 2. (4.) p. hýla (hejla); Gebauer v Hist. ml. 3, 1, 84 je uvádí mezi jmény na l se skloněním stále tvrdým, ne mezi jmény, u nichž se vyskytují tvary obojí. Bylo-li tomu tak odjakživa, je jiná otázka; polština má gil (giel) s měkkým l, ve Spisech J. Mil. Hurbana 5, 53 jsme čtli 2. (4.) p. mn. č. hýľov. Etymologii neznáme.

Naše řeč 7, ročník 13/1929

Předchozí Hacinka

Následující Mádlo