Děvčetin

[Drobnosti]

V deníku A-Zet Českého slova otiskuje A. C. Nor detektivní román a v jednom z jeho pokračování čtli čtenáři tuto větu: »Otázky předsedovy i státního zástupce zavířily kolem děvčetina čela.« Nevím, co tomu říkali, ale nás to »děvčetino čelo« přece jenom zarazilo. Je prý nespravedlivé sahat spisovatelům na jejich uměleckou a tvůrčí svobodu na poli jazyka, neboť oni sami jsou jeho pravými mistry. Přes to uvádíme tento křiklavý doklad jazykové libovůle, ne-li neznalosti, protože jasně dokazuje, že Naše řeč velmi dobře a velmi včasně činí, když dává pozor na ruce, v kterých je osud české řeči. Jinak bychom se snad brzy dočtli i toho, že ruce »dítětiny« »nalistovaly« onu »knižinu« stránku, na níž se čte o »děvčetině« čele.

Naše řeč 10, ročník 15/1931

Předchozí Autosvatba

Následující Heněmeně