Předložka o v určeních času

Dr. V. Kraus

[Drobnosti]

K článku „Příslovečné určení času s předložkou o spojenou s akusativem“ od J. Beneše (NŘ. XXIII, 1939, 163 n.) dovoluji si toto podotknouti.

Spojení předložky o s akusativem v přísl. určení času není omezeno jenom na Prahu, na Kladensko, Lounsko a Roudnicko. Vyskytovalo se dojista do nedávna i v sev.-východních Čechách, jak ukazují tyto doklady: Bubny břinčely jako vo soudnej den (Kubín). Přecej ešče vo druhej hod Boží svatodušní ste nám hovořil, jaká je v Praze sláva (Tereza Nováková, „Na Librově gruntě“, str. 223). O velkou neděli, o pouti, o posvícení (Rais, „Pantáta Bezoušek“ 49).

Božena Němcová užívá předložky o s akusativem i mimo korespondenci (tu mohla snad podávati zprávu slovy, jak ji v Praze slyšela):

O vánoce, Nový rok a velikonoce béře vždy na sebe vojenský šat (Chudí lidé, str. 33).

Ostatní peníze se vždy o vánoce rozdělily mezi dvě neb tři chudé rodiny (ib. 31).

Nejstarší doklad tohoto užívání předložky o znám z Oberpfalcrových Knih černých: Vzal jsem… vo svatý Jan… čtyry kusy plátna (Louny, z r. 1610, citováno v NŘ. XVIII, str. 295).

Naše řeč 8, ročník 23/1939

Předchozí Loviště, je porybíno

Následující K. E.: „Slyšíme často“