Časopis Naše řeč

Autokempink a trempink

Fr. Váhala

[Drobnosti]

Mnohému z čtenářů se vybaví význam těchto slov lépe, napíšeme-li je původním anglickým pravopisem: autocamping a tramping. Přitom ovšem význam slova tramping není třeba blíže vysvětlovat, připomeneme-li jeho základ — slovo tramp.

Autokempink je ovšem věc u nás nová, z doby zcela nedávné; je to sportovní táboření pod širým nebem (tj. kempink), jemuž se mohou věnovat hlavně motoristé, neboť motorové vozidlo jim umožňuje pohodlně si vyhledat nejkrásnější místo k táboření. Této nové zálibě začal sloužit např. i Svazarm, různé instituce i místní národní výbory a budují pro tento nový druh táboření zvláštní místa vybavená vším, co je pro to potřeba: vodou, elektrickým osvětlením, zdravotním zařízením, stany, opravnou aut atd. A proto je nutné takový tábor nebo tábořiště pojmenovat. Říká se mu zpravidla autokempinkový tábor. Je to však pojmenování správné?

Slovo autokempink, právě tak jako třeba slovo trénink, je pro nás podstatné jméno s významem dějovým, znamená tedy vlastně ‚automobilové táboření‘. Jeho základem je anglické camp ‚tábořit‘, které jako podstatné jméno znamená ‚tábor‘. Naše sportovní tábořiště bychom tedy měli správně jmenovat autokemp a táboření autokempink. Přesto se však tábořišti říká autokempinkový tábor.

Pro toho, kdo umí anglicky, je to výraz překvapující, ovšem pro toho, kdo anglicky neumí, je autokempink pojmenování značkové, s nímž můžeme zacházet jako se slovem českým a od něhož můžeme tvořit pojmenování další, tedy i autokempinkový tábor. Je to něco podobného, jako když ke slovu rekordman tvoříme ženský protějšek rekordmanka (kdy tedy vlastně k anglickému označení sportovce, který překonal rekord, přidáváme ženskou přechylovací příponu) a nepřebíráme anglické recordwoman, tzn. žena vytvářející rekordy.

Nejlépe by ovšem bylo, kdybychom pro nové pojmy měli vhodná pojmenování česká. Možná že se časem najdou.

Avšak za předpokladu, že budeme i nadále užívat názvů přejatých, je třeba stanovit, jak je budeme psát. Ani Pravidla českého pravopisu, ani Slovník spisovného jazyka českého je dosud neuvádějí. Najdeme v nich jenom slovo camping psáno původním pravopisem. Slovník spisovného jazyka českého má kromě toho pod heslem kemping odkaz na anglické psaní pod písmenem c. Proč? V době přípravy rukopisu Pravidel i Slovníku (téměř před 10 lety) se totiž užívalo slov kempink a autokempink jen zcela ojediněle; tehdy nikdo netušil, že se autokempink tak rozšíří. Proto bylo tenkrát slovo camping chápáno jako citátové a psáno původním pravopisem anglickým. Dnes ovšem, když už se stalo slovem téměř běžným, měli bychom je psát též po česku, tj. tak, jak je vyslovujeme a jak už je píšeme i v této stati. To znamená, že v jazykových příručkách by bylo uvedeno jako takzvaná dubleta, tj. jak v psaní původním, tak i v novém počeštěném, tedy camping i kempink.

Zbývá nám ještě rozhodnout, jak psát slovo druhé, počeštěné trempink, nebo trampink, popř. tramping? V Pravidlech českého pravopisu najdeme jenom slovo tramp (vysloveno tak, jak se píše); tramping není uveden proto, že označovaný jev vlastně v době přípravy Pravidel u nás v podstatě neexistoval. Ale jak nám píše redakce časopisu Turista, onen jev opět ožívá (bylo by si ovsem přát, aby neupadal do oněch výstředních forem, v nichž se někdy v minulosti vyžíval). Tím se ovšem dostává do našeho dnešního slovníku i pojmenování pro něj: tramping, a je třeba rozhodnout i o jeho psaní a výslovnosti. — Přitom nutno vyjít z podoby slova tramp uvedené v Pravidlech. Její výslovnost [tramp] vede i k výslovnosti [trampink]. Ovšem psaná podoba tramp nevylučuje ani výslovnost [tremp] (srov. např. i kolísání výslovnosti odborného názvu slang, tj. [slang i sleng]), a tedy pak i výslovnost [trempink]. Ve shodě s dubletní výslovností psaného tramp bude nutno připustit i psaní tremp. A stejně tak budeme mít dvojí psaní i u slova odvozeného; ale poněvadž u slov tohoto typu Pravidla většinou uvádějí vedle počeštěné podoby na -ink též původní anglickou na -ing, nutno dodržet tuto praxi i zde (abychom neměli dokonce tři způsoby psaní). Připouštíme tedy u těchto slov dvojí výslovnost a ve shodě s ní i dvojí způsob psaní: tramp i tremp, tramping i trempink.

Naše řeč 2, ročník 46/1962

Předchozí M. Knappová: K jazykové stránce některých kuchařských příruček a návodů

Následující František Svěrák: K původu slova fakan, fagan