Odešlo ho

[Hovorna]

Jistý pražský ředitel, nyní už nebožtík, takto velký brusič před Hospodinem, dbal velice správnosti mluvy i u svých poddaných. I služební duchové pochytili od něho nejeden obrat, nejednu vazbu, které by byli jinak neužili. Jednou se ptal ředitel školníka na kteréhosi z profesorů a školník, naladiv svou řeč do příslušné toniny, odpověděl: »Prosím, právě ho odešlo.« To je anekdota, ale tohleto je pravda: V překladě sensačního románu Ewersova Alraune od Jiřího Ščerbinského čte se hned na začátku tato řada vět: »Přišlo se k domku, s něhož spadala omítka, hledalo se zvonku, ale nenalézalo se žádného. Křičelo se a volalo se, ale nikdo nepřicházel. Konečně se strčilo do dveří a vešlo se, stoupalo se po špinavém, nikdy nemytém dřevěném schodišti.« Nešťastné »man«!

Naše řeč 3, ročník 4/1920

Předchozí Od toho

Následující Orlík