Tu- a cizozemská

[Hovorna]

vína již před válkou zmizela nenáhle a snad již úplně z obchodních oznámení. Zato jsme našli podobnou neřest jazykovou v našich novinách (ty noviny!) v posledních měsících již několikrát: tvary sloves složených se mrzačívají tak, že se totéž sloveso opakuje plně jen po druhé, kdežto po prvé se nahrazuje pouhou předložkou. Tak jsme čtli již o nezpůsobných lidech, kteří »při- a odcházejí« bez pozdravu, a o vysokých i středních školách, jež jsou dnes »na- a přeplněny nejen žáky rodu mužského, ale i mnoha tisíce žen«. Tak pravý Čech nikdy nemluví. Je to způsob možný jen v jazyce, kde slovesná předpona ještě zachovala původní slovní samostatnost, jemuž se i ta němčina vyhýbá u složenin s předponami »odlučitelnými«, neřku-li aby si je dovolovala u předpon »neodlučitelných«; žádný Němec neřekne (a sotva který napíše) na př. o knize, že je »be- und zerschnitten«. Dnes máme »spisovatele«, kteří již opravdu myslí, že v češtině je všecko možno.

Naše řeč 9, ročník 4/1920

Předchozí »Souvrstevník«

Následující U vrácení