Ne… jen

[Hovorna]

(J. Ř.) Věta »X nepozval na svatbu jen nejbližší příbuzné« může míti dvojí smysl jen na papíře, a k tomu, nedbáme-li při tom způsobu, jak ji vyslovujeme; větným přízvukem a větnou přestávkou, jíž by se proto v písmě mělo šetřiti, obojí smysl jest v živé řeči rozlišen. »Na svatbu jsem nepozval jen tebe« znamená, že jsem pozval i jiné, »na svatbu jsem nepozval, jen tebe«, že jsem jiných nezval. Rozdíl v písmě zaniká, je-li vsunuta ještě jiná věta, tak na př., vypravuje-li Aman přátelům (Ester 5, 12) »nepozvala Ester královna s králem na hody, kteréž byla připravila, jen mne«, kde jen ze souvislosti poznáváme, že byl pozván jen Aman (nullum alium vocavit… praeter me); tu je lépe vyjádřiti se zřetelněji, na př. »pozvala jen mne, nepozvala (t. jiných) než mne« a pod. Francouz obojí smysl liší přidaným »pas«: M. le cardinal ne poursuit pas que les crimes« (Dumas st.) = nestíhá jen zločiny, ale »il ne poursuit que les crimes« = stíhá jen zločiny, nestíhá, jen (než) zločiny.

Naše řeč 3, ročník 6/1922

Předchozí Lajdák, ledaják

Následující Nejvyšší velitel