Prádelna — perna — prárna

J. Krasnická

[Drobnosti]

Mezi četnými dotazy, které přicházejí do jazykové poradny ÚJČ, byla i otázka, jak pojmenovat místnost, kde se perou brambory ve velkém, průmyslově. Protože jde o pojmenování, kterého by se mohlo užívat i v jiných průmyslových odvětvích, kde se také během výrobního procesu materiál pere (např. v cukrovarnictví, konzervárenství, ve výrobě papíru a celulózy, v hornictví a hutnictví, v barvířství a jinde), je třeba uvážit, jaké jsou možnosti utvořit co nejvýstižnější pojmenování takových míst.

Při tvoření jednoslovného pojmenování je třeba vycházet od slovesného základu (od přítomného nebo minulého kmene slovesa prát: per-, prá-); čeština od takových slovesných základů tvoří pojmenování pro místo podle toho, co se v něm dělá, příponou -(ár)na, -(ír)na, např. pekárna, řezárna, sušárna, čistírna, kreslírna, tančírna, tírna aj.

Druhým častým slovotvorným typem významové kategorie velmi blízké je tvoření od podstatných jmen. Základovým podstatným jménem je zde jméno předmětu, který se na onom místě vyrábí nebo se kterým se tam pracuje. Tento způsob tvoření není zde však vhodný, protože v našem případě u významu nového slova jde o zachycení činnosti, která se v místnosti koná (praní), ne objektu této činnosti (brambory); takto by se zbytečně též zužoval rozsah významu slova použitelného i v obdobných případech jiných uvedených odvětví průmyslu. (Přesto je pojmenování odvozené od objektu činnosti v některých oborech již vžité, např. v cukrovarnictví je místo, kde se řepa pere, řepník.)

Některé průmyslové obory užívají ve své terminologii výrazu prádelna (především v hornictví a hutnictví; zde je kromě toho i termín prádlo, který odpovídá staršímu tvoření názvů příponou -dlo, označujících i místo činnosti — např. bělidlo, napajedlo). Slovo prádelna však není vhodné k speciálnějšímu označení přenesenému, protože není odvozeno přímo od základu slovesa prát (jako další možné pojmenování prárna — viz níže), ale od podstatného jména prádlo, a má tedy i užší významový rozsah. Takové případy při specializaci pojmenování najdeme nyní častěji — podobně např. nové denominální tvoření slova pečivárna[1] proti původnímu deverbativu s širší platností pekárna. (Zde byl ovšem postup opačný; ke jménu s širším významem byl tvořen název specializující. V našem případě naopak k slovu užívanému ve významu zúženém hledáme pojmenování významu širšího) Slovo prádelna je většinou definováno přímo jako místnost zařízená na praní prádla (Slovník spis. jaz. čes); podobně vysvětluje toto slovo už Jungmannův slovník, který vedle toho uvádí ještě podobu pradlovna.

Při tvoření podle uvedeného modelu slovesný základ + přípona -na si nejprve povšimněme slova perna (popřípadě s hláskovým střídáním v základu pírna), které je utvořeno od kmene přítomného příponou -na. Slovo perna však k potřebnému pojmenování není zcela vhodné, protože se slova tohoto znění, původem však odlišného, běžně užívá ve zcela jiném konkrétním významu jako slova oblastního. Podle Slovníku spis. jaz. čes. znamená ‚oddělení stodoly po stranách mlatu‘ a v českých nářečích najdeme různé podoby tohoto slova.[2] Podle mapování dialektologického oddělení ÚJČ je výraz perna omezen především na území jihozápadních Čech; hranici tvoří přibližně spojnice měst Plzeň — Praha (a okolí) — Písek — Vodňany — Prachatice. Obměněné slovo pírna je v tomto významu zachyceno na Rakovnicku a Plasku; jižní až střední Čechy mají pak podoby párně, parně, parny.[3] Lexikální archív ÚJČ pak zachycuje z Benešovska u slova perna ještě další význam: ‚tyčka v plotě‘.

Vyjdeme-li při tvoření pojmenování od kmene minulého, vznikne typickou příponou -(ár)na slovo prárna (s překrýváním kmenové a příponové samohlásky a). Slovo tohoto znění není dosud doloženo ani Slovníkem spis. jaz. čes., ani v lexikálním nebo terminologickém archívu ÚJČ. Odpovídá však běžnému slovotvornému typu uvedeného významového okruhu. Zároveň není ani regionálně omezeno, ani spojeno s jiným vžitým významem, který by bránil jednoznačnosti pojmenování svou povahou odborného. Považujeme tedy z probíraných možností tuto poslední za nejvhodnější.

Naše řeč 3, ročník 47/1963

Předchozí Ant. Tejnor: Teplota stoupla o 7 degů?

Následující V. Mejstřík: Naše betonárka plní plán