Dvě poznámky k Bramborovu článku

[Drobnosti]

(XXX, 33 n.) V tomto článku autor uvedl mezi svými příklady také větu: »O větném vyjadřování typu „S Balbínem učiněno zkoušku“… neexistuje žádné písemnictví.« K tomu poznamenáváme: Podle dnešního usu zůstává při přechodu do passiva předmět nepřechodného slovesa předmětem a vzniká t. zv. passivum neosobní (věta jednočlenná): pohrdali jím — bylo jím pohrdáno; šetřili slušnosti — slušnosti bylo šetřeno. Předmět slovesa přechodného (tedy předmět v akusativě) se však v passivní vazbě stává podmětem a vzniká passivum osobní (věta dvojčlenná): učinili s ním zkoušku — byla s ním učiněna zkouška; vznesli na mne hodnosti — byly na mne vzneseny hodnosti. — V starším jazyce se však najdou odchylky od tohoto způsobu. U sloves nepřechodných bývá passivum osobní: Nechci pohrdán býti (Všehrd). — Slušnost šetřena má býti pilněji (Blahoslav). O tom píše Bartoš ve své Skladbě 1878/96. — Naopak bývá u slovesa přechodného passivum neosobní (předmět zůstane předmětem); to jsou případy Bramborou uvedené: S Balbínem učiněno zkoušku. — Vznešeno na mne hodnosti čestné. — Doklady z Veleslavína (Rozkázal, aby jich toliko polovici dáváno a placeno bylo) a z Kralické bible uvádí Zikmund, Skladba jazyka českého 1863/593. — Havránek v Genera verbi II, 88 uvádí i dialektický doklad z Bartoše: dež jo (krávu) prodáváno. Hojná je tato vazba v polštině, také v běloruštině a ukrajinštině.

V jiném takovém příkladu autor onoho článku praví, že se nikde nenajde poučení, zda je tvar rtoma starý duál či nic. Pokusme se vyplnit tuto mezeru. Tvar rtoma je dobře staročeský. Gebauerova Historická mluvnice III, 1, 46 uvádí po dokladu ze žaltáře Klementinského (rtoma veselýma) a ze žaltáře Wittenberského (rtoma mýma), tedy ze stol. XIV, a našly by se i doklady jiné. Novočeské rtoma však není přímým pokračováním tohoto tvaru staročeského. Ten vymřel s ostatními duály. Novočeské mluvnice z první doby obrození ho také neuvádějí; nemá ho Dobrovský ani Nejedlý. Znovu jej do literatury uvedl rukopis Královédvorský: „(dušica) vyletě pěkným, táhlým hrdlem, z hrdla krásnýma rtoma“ (Jelen). Z Rukopisů jej přejali — jako tolik jiných slov a tvarů — básníci. Jako poetismus charakterisuje tvar rtoma výslovně Hattala 1857/202 i Zikmund 1874/60. Většina mluvnic jej však uváděla jako normální tvar spisovný; namátkou: Burian 1843/80, Vichterle 1862/62, Blažek 1877/91, Matiční brus 1881/11. Teprve Gebauer prohlásil tvar rtoma za zastaralý a strojený (Pravidla 1902, str. 31, 149).

Naše řeč 8, ročník 30/1946

Předchozí jh.: Zázračná halena

Následující Lidový