Fukéř, fukýř

[Drobnosti]

K článku prof. V. Machka v NŘ. 26, 33 sl., pod názvem „Futeř“ upozorňuje kancelář Slovníku jazyka českého na toto:

Při zpracování hesel fukeř, fukéř, fukýř zjišťovalo se v kanceláři dotazy u jednotlivců prostředí, v kterém se těchto slov užívá, protože sebraný písemný materiál nepodával o tom jasného obrazu. Svědectvími profesorů, učitelů, úředníků a j. bylo zjištěno, že slova fukeř, fukéř, fukýř, fukejř žijí dialekticky jednak ve středních Čechách v Brdech (na př. rodačka z Hořovic potvrzuje tvar fukéř m.) a v „českém Meránu“ (na sever od Tábora, na př. z Veletína u Sedlce na dráze se potvrzuje tvar fukeř f.), jednak v jihovýchodních Čechách (učitelka od Veselí-Mezimostí a profesor, rodák ze Žirovnice, potvrzují tvar fukejř m.) a v západní Moravě (rodáci od Martinkova a od Telče potvrzují tvary fukeř, fukéř, fukýř m.); ojediněle také od rodáka z Choliny u Litovle máme potvrzený tvar fukéř m.

Tyto důvody vedly tedy redakci Příručního slovníku k tomu, aby označila jmenovaná slova za dialektická. Vyplývá z toho zároveň také, že není nutné vykládati pražské lyžařské fukéř, fukýř přetvořením podkrkonošského dialektického futeř.

Alois Získal

K témuž článku p. okr. škol. inspektor Aug. Šindelář oznamuje, že na Jičínsku v době, kdy tam působil (1902—1916), bývalo vedle slova futeř také slovo futeřina (a též fujavice).

Naše řeč 5, ročník 26/1942

Předchozí jh.: Česká divadelní mluvnice

Následující B-a.: Geus