Slonbidlo

V. Machek

[Drobnosti]

Toto něžné slovíčko je rozšířeno snad po celé oblasti našeho jazyka. Má rozličné podoby: slombidlo, slonbidlo, zlombidlo „veliký štíhlý člověk“ (Jungmann), slonbidlo o vysoké hubené ženě (Bartoš, Dial. sl.), slomidlo, slomjidlo, slombidlo (Dušek, Kmenosloví nářečí jč. 51), slombidlo o „dlouhých velikých lidech“ (Kotík, Řeč lidu na Novopacku a Hořicku 16), slombidlo „velký neohrabaný člověk“ (Kolaja, Nářečí na Kyjovsku a Žďánsku), slombidlo, snoubidlo (!) (Vydra, Popis a rozbor nář. hornoblan. 54), slombidlo „kolohnát“ (Bartoš; Horečka), zumbidlo „veliký hřmotný chlap“ (Bartoš), lambidlo (Eliášová, Listy fil. 66, 393)[1], a jistě by se našly ještě jiné varianty. Užívá se tedy toho slova, jak je vidět, vždy stejně: vždy se tak praví o člověku veliké výšky, o dlouhánovi. Již z uvedených variant je patrné, že jazykové povědomí vidí v druhé části podivné složeniny bidlo, ale rozhodně se brání tomu, připustiti na počátku slona: spojuje tuto první část většinou s lomiti, a tak si počíná i Holubův etymol. slovník. Jenže to nedává rozumného smyslu. Jak to přece, zlomiti bidlo? Marně hledáme spojovací článek. Ať uvažujeme tak nebo onak, touto cestou nedojdeme k ničemu. Když jsem pročítal Horečkovu znamenitou knihu Nářečí na Frenštátsku, padlo mi do oka slovíčko ocloň „vysoký, nemotorný chlap“. Toto skromné lašské slovo se ukázalo klíčem k záhadě; ono ukazuje, že v první části vězí nikoli slon ani lomiti, ale sloveso sloniti (= cloniti, zacláněti): *sloňbidlo byla taková složenina jako třeba držgrešle nebo valibuk; s jistou nadsázkou prohlašovala o dlouhánovi, že by zaslonil, zastínil bidlo čili že je delší než bidlo. Že v druhé části je skutečně bidlo, o tom není třeba pochybovat: bidlo je v takovém přirovnání docela na místě, už Jungmann uvádí jest velký jak bidlo a kromě toho pouhé metaforické bidlo o dlouhánovi. Lašské ocloň je zkrácenina z *osloňbidlo, vzniklá ovšem ještě v té době, dokud bylo v první části ň, to jest dokud se ještě rozumělo smyslu té složeniny; proto se také, když se starobylé sloniti v češtině změnilo ve cloniti, objevilo c i v slově ocloň. Používám tohoto výkladu o slonbidlu jako příležitosti k tomu, abych připomenul čtenářům tohoto časopisu, jak cenná jsou taková zdánlivě nedůležitá slovíčka jako lašské ocloň. Kdybychom neměli onoho jednořádkového záznamu u Horečky, bylo by slovo slonbidlo, všude rozšířené a tedy jistě hodně staré, stále nejasné. Kdo má možnost sbírati slovníkovou látku přímo z úst lidu, může vykonat práci vskutku záslužnou.

Naše řeč 8, ročník 26/1942

Předchozí V. Machek: Chachar

Následující Předplatné na rok 1942 činí K 35 -