Velký slovník cizích slov

L. Janský

[Posudky a zprávy]

Vilém Pech: Velký slovník cizích slov. Praha, Kvasnička a Hampl 1949, [2] XII - 809 [2] str., 170 Kčs.

Slovníky cizích slov jsou velmi oblíbenou pomůckou čtenářů novin a časopisů. Svědčí o tom okolnost, že v češtině už vyšlo takových slovníků několik a některé z nich dosáhly i několika vydání. Teď vychází v novém, značně rozšířeném vydání slovník Pechův s novým názvem Velký slovník cizích slov. (První vydání vyšlo v témž nakladatelství v r. 1937 s titulem ‚Slovník cizích slov‘.) Že je značně rozhojněn, je vidět již na první pohled. Při probírání slovníkem můžeme pak zjišťovat, čím bylo toto vydání obohaceno. Jsou to samozřejmě především slova, která byla v poslední době do našeho jazyka nově uvedena, zvláště slova přejatá z ruštiny. Tak jsou tu na př. uvedeny výrazy stěngazeta, katuše, reemigrant, Bizonie, maquis, maquista, u některých cizích slov je uveden jejich nový význam (na př. u slova brigáda: dobrovolná pracovní skupina), u jiných opět je výklad z prvního vydání opraven nebo doplněn (Komsomol, diorama) a tak bychom mohli vypočítávat doplňky a zlepšení ještě dlouho.

Zkratkou je u každého cizího slova vyznačen jazyk, z něhož bylo slovo do češtiny převzato, a kde je potřebí, je v závorce uvedena výslovnost. Těm, kdo budou slovníku užívat, přijde jistě velmi vhod, že je tu také vysvětlení některých užívaných zkratek a některých celých úsloví.

Mluvíme-li o cizích slovech, máme obyčejně na mysli mezinárodní slova, jichž se užívá v jazyce obecně spisovném. Pechův slovník chápe pojem cizího slova mnohem šíře. Vedle takovýchto cizích slov jsou v něm zaznamenány četné termíny úzce odborné s výkladem, který je už vlastně stručným poučením věcným (datolit, datarie a j.), stejně jako jsou tu uvedena velmi četná slova, s nimiž se ve spisovném jazyce nesetkáváme, která žijí jen v jiných jazykových vrstvách (být na krígsfúse, vycajchnovat se, vachrlatý, klimprkchastn a j.; u některých z nich jsme na pochybách, zda by nebylo účelnější vůbec je nezaznamenávat, neboť jde o výrazy příliš vzdálené spisovnému jazyku, svérázné, ojedinělé nebo přežilé, které ve slovníku cizích slov nikdo hledat nebude).

Probíráme-li se tak obsáhlým slovníkem, jako je slovník Pechův, uvědomíme si také, jak různý stupeň cizosti mají slova, jež můžeme shrnout pod označení cizích slov. Víme všichni, že mnohá slova, byť i cizího původu, splynula úplně s českým slovním pokladem a naprosto je dnes nenazveme cizími (kostel, víno, košile, růže, kabát a m. j.), u jiných slov jsme si pak více nebo méně vědomi toho, že neříkáme slovo českého původu. Máme tu celou stupnici cizosti, od takových slov, jak jsme teď uvedli, přes běžná mezinárodní slova, jako inteligentní, socialismus, ekonomie atd., až po cizojazyčné citáty jako raison d’être, up to date, ad absurdum a pod. Označovat tento stupeň cizosti nebo zdomácnění ve slovníku by bylo ovšem příliš obtížné, ale zato by mu bylo velmi na prospěch, kdyby měl u svých slov poučení, do kterého jazykového prostředí které slovo náleží. Není v tomto ohledu jistě rovnosti na př. mezi slovy pres, presantní a presbuřt, jež jsou uvedena v jednom odstavci, stejně jako patří do velmi různých jazykových sfér slova jako meteorologie a harnádl.

Uváděním jazykového prostředí by slovník plnil vedle své nynější funkce — vysvětlovat význam příslušných slov (a tuto funkci plní dobře) — ještě funkci další; poučoval by totiž zároveň čtenáře, kdy lze kterého slova užít, hlavně v jakém jazykovém prostředí. Toto označování jazykových sfér by mohlo být i podrobnější. Bylo by jistě užitečné takto rozlišovat slova spisovná od nespisovných, ale mnohý čtenář by uvítal i rozlišení mezi slovy, jež jsou obvyklá v obecně spisovném jazyce, a mezi slovy, jejichž užívání je omezeno jen na jazyk příslušného oboru a jež jsou také mnohdy jen v tomto oboru známa, dále je-li slovo v tomto oboru výrazem odborným, termínem (na př. v lékařství ofthalmoskop, ve fysice mikrotensimetr a pod.) nebo slovem slangovým (na př. v řemeslech ponk, ponkajzna a pod.). Stejně by pak prospělo slovníku rozlišování mezi cizími slovy, jichž se v jazyce dosud užívá, a mezi slovy, která již zastarala (na př. frajmaur).

Naše řeč 5-6, ročník 33/1949

Předchozí F. Daneš: Novinky ve vojenském názvosloví

Následující Psaní velkých písmen