Datum v dopisech

[Drobnosti]

(J. K.) Nejběžnější způsob, jímž se vyznačuje datum v dopisech, je předložkový 6. pád jména místního (v Praze) a 2. pád v označení dne a měsíce (1. března, t. j. prvního března). Mezi určením místním a časovým se čárka nepíše; nejsou to totiž větné členy stejnorodé (jako jsou na př. ve větě Praha, Brno, Bratislava a Užhorod jsou města československá), nýbrž členy nestejnorodé (můžeme se tázati: v Praze kdy?). Proto píšeme V Praze 1. března 1937 a pod., stejně jako píšeme v Praze o vánocích, v Praze o veletrhu, v Praze v lednu atd. Zhusta se v datum před označení doby vkládá ještě slovo dne; je to způsob běžný zvláště v dopisech se záhlavím tištěným (V Praze dne…19…). Vypisujeme-li však celé datum sami, nemusíme do něho vkládat slovo dne (v. NŘ. 4, 1920, 28). Vedle toho se dnes zavádí také psaní data s místním určením v 1. pádě, na př. Praha 1. ledna 1937 (Praha dne 1. ledna 1937). K tomuto způsobu vedou patrně podobné důvody jako v adresách ke změně dativu a lokálu v nominativ (Pan X. Y., Praha m. Panu X. Y. v Praze; v. NŘ. 6, 1922, 319). S jazykového hlediska nelze ani proti tomuto tvaru data nic namítat, neboť určení místa lze vyjadřovati i nominativem (srov. Fr. Trávníček, Neslovesné věty v češtině II, 1931, 51); ale i zde jsou oba větné členy nestejnorodé, a proto mezi nimi čárku nepíšeme. V jedné normě Československé společnosti normalisační (ČSN 1010 - 1926) se vyskytl návrh ještě na třetí způsob datování: Praha, 1. březen 1937. To už jsou ovšem členy úplně samostatné, a proto by bylo třeba psát mezi nimi čárku. Ale tento způsob se neujal, ani Českoslov. spol. normalisační ho neužívá, a bude prý v příštím vydání oné normy nahrazen patrně některým ze dvou útvarů uvedených výše. Neradíme k němu ani my, neboť oba druhé způsoby datování jsou obecně běžné a vystačí se s nimi v každé potřebě.

Naše řeč 4, ročník 21/1937

Předchozí V. Š.: Z našich časopisů

Následující Druidové