Oholuj

V. Machek

[Drobnosti]

Toto podivné slovo přinesl po prvé Kott VI, 428 ze Slezska: choluj, -e m. = listové stelivo, drobné větvičky. Z něho je převzal Bartošův slovník 119, ten sám však má na další stránce doklad z vlastního pramene (od F. Vahalíka): choloj, -e f. „usušené větve lipové nebo jiné; v zimě se dávají ohlodati ovcím z listí, potom se spálí.“ Toto choloj se mu nedopatřením zatoulalo na místo, kam podle abecedy nepatří. Zavinilo to jeho tvrdé l; Bartoš je při řadění slov pokládal za t, a tak se slovo choloj octlo za heslem chotářiť. Ještě jednou čteme to slovo, a to ve Vašicově článku ČVMSO 41/42, 1929; Vašica je slyšel užíti o starém papírovém věnci. Je to slovo zřetelně lašské, v jiných nářečích neznámé. O jeho původu nás poučí pohled na heslo haluz u Kálala. Ten cituje i nářečové odchylky a mezi nimi uvádí zvolenský tvar halujza. Lašské slovo je z chaluj (o z a) a je zřejmé, že chaluj vzniklo z *haluj, to pak apokopou z obdobného tvaru, jako je onen zvolenský. Ch- za h- je záměna expresivní; je v souladu s významem, neboť jde o věci bez valné ceny (uschlé listí, původně oschlé větvičky s listím). Je to nový doklad pro mé tvrzení, že ch- může být substituováno nejen za k-, ale i za h- (g-).

Naše řeč 9, ročník 28/1944

Předchozí Jiří Daňhelka: Ponorná řeka

Následující V. Flajšhans: Z dílny slovnikářovy