Kolem, kol, okolo

[Hovorna]

(V. B.) Že nemáme za chybu, říká-li se »jíti kolem (okolo) domu« a p., i když to neznamená »obcházeti kolem dokola«, vykládali jsme již 1, 287, Brusy radí říkati »mimo dům«, to však je již zastaralé; ani sloves minouti, míjeti v pod. smyslu již neužíváme. Kdo zapovídá kolem, okolo v tomto významě, měl by zapovídati také slovesa obejíti, obcházeti, kde neznamenají »choditi kolem do kola«, protože předl. ob původně také znamenala »kolem do kola«. Jazyk má právo, význam slov měniti a jako všecky změny, i změny významu, zakoření-li se, vymohou si místo i v jazyce spisovném. Že by byl při této změně působil vliv německý, domnívati se nelze; vždyť v tomto významě Němci říkají vorbei, ne herum. Okolo tak známe již z Prefáta (1546), Jungmann z Komenského. Co se tvarů týče, správné je okolo (tento tvar je starší) i kolem; kol je výmysl skladatelů rukop. Královédvorského, kteří snad neporozuměli místu stč., které pak cituje Jungmann pod heslem kol (stč. kolsvět, kolosvět je slovo složené, uměle vytvořené pro význam »okruh světa, oblohy«).

Naše řeč 7, ročník 7/1923

Předchozí Jich, jejich, svůj, čí

Následující Petrů, Petrův, Petrůj