Seminář u příležitosti 100. výročí narození prof. RNDr. Emila Buchara, DrSc.
V letošním roce uplynulo sto let od narození významného astronoma, geodeta a pedagoga prof. RNDr. Emila Buchara, DrSc. K připomenutí tohoto výročí uspořádaly společně katedra vyšší geodézie Stavební fakulty ČVUT v Praze, Výzkumné centrum dynamiky Země, Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Zdiby, Geografická služba Armády České republiky a Český národní komitét geodetický a geofyzikální jednodenní odborný seminář, který se uskutečnil dne 6. listopadu 2001 na Stavební fakultě ČVUT v Praze.
Semináře se zúčastnilo přes padesát hostů, z nichž jmenovitě uveďme tři členy rodiny profesora Buchara – dceru Ing. J. Slačíkovou, vnučku J. Vaňousovou a vnuka I. Slačíka, dále Ivo Baueršímu, emeritního profesora bernské university, Jana Koubu, významného odborníka z Geodetic Survey of Canada a Ing. C. Beneše, syna bývalého představeného prof. Buchara plukovníka Beneše (o plk. Benešovi se traduje, že tasil šavli, aby civilistu Buchara prosadil do Vojenského zeměpisného ústavu). Přítomni byli dále zástupci vysokých škol ČR, Slovenské technické univerzity v Bratislavě a ČÚZK.
Během dopolední části, které předsedal Jan Vondrák, zástupce ředitel Astronomického ústavu AV ČR, byly předneseny dva životopisné příspěvky – J. Kabeláče Sto let od narození profesora Buchara a K. Raděje, náčelníka Geografické služby AČR (přečetl J. Peichl, náčelník VZÚ) O působení profesora Buchara ve Vojenském zeměpisném ústavu. Následovalo zamyšlení I. Baueršímy nad stále rostoucími nároky a komplikacemi při hledání “pevného bodu”. S názvem Ztráta času (fiktivní rozhovor s profesorem Bucharem) bylo zamyšlení laděno i do roviny filosofické a rozhodně nebylo ztrátou času pro posluchače. P. Holota v matematicky náročné přednášce Variační metody ve fyzikální geodézii pak ukázal netradiční pohled na okrajové úlohy teorie potenciálu vedoucí k jejich interpretaci v podobě minimalizačního problému. Ukázal i použití tohoto přístupu na řešení gravimetrické okrajové úlohy při určování tíhového pole Země. V posledním dopoledním příspěvku “Zploštění Země” – černý sešit profesora Buchara G. Karský nastínil cesty, jimiž prof. Buchar došel ke svému vynikajícímu odvození zploštění Země z poruch drah prvých umělých družic Země.
Odpolední části předsedal Ivo Baueršíma a přítomní vyslechli dalších pět referátů. Příspěvek J. Heftyho, J. Melichera, L. Husára a J. Janáka Využitie cirkumzenitálu na určovanie astronomických zvislicových odchyliek v polných podmienkach shrnul zkušenosti ze systematických astronomických prací v posledních desetiletích na Slovensku. Podrobnou historii vývoje cirkumzenitálu Role profesora Buchara v astrometrii aneb od cirkumzenitálu k Hipparcosu přednesl J. Vondrák. Pokroku technologie numerického řešení tvaru kvazigeoidu během uplynulého půlstoletí byl věnován příspěvek I. Peška “Tížnicové odchylky a geoid v ČSR” po padesáti letech. A. Čepek se ve svém Uvažování o výpočtech v geodézii zamýšlel nad zaměřením výchovy geodeta pro 21. století. Myšlenky o nutnosti vychovávat studenty k samostatnému tvůrčímu myšlení, ke schopnosti nacházet souvislosti a nikoli jen učit jednotlivé konkrétní dovednosti, které tak veřejně znova naléhavě zazněly, tentokrát z iniciativy A. Čepka, vyvolaly živou diskusi. Vstřícným slovem je shodně podpořili zejména I. Baueršíma, P. Holota i J. Kouba. V posledním příspěvku Orbitální úloha družicové geodézie J. Kabeláč analyzoval některé poruchy v dráze připravované české družice Mimosa.
Je škoda, že nemohl být přednesen příspěvek J. Kosteleckého a J. Klokočníka Gravitační pole a družicové metody, protože oba autoři byli v té době v zahraničí.
Jménem rodiny profesora Buchara poděkoval za uspořádání semináře vnuk I. Slačík, který se svěřil, že teprve zde začal plně vnímat svého děda jako opravdu významnou a uznávanou vědeckou osobnost.
V závěrečném slovu I. Baueršíma i P. Holota znovu zdůraznili výjimečnou šíři obrysů vědecké osobnosti profesora Buchara charakterizované i aktivním podílem na mezinárodní vědecké spolupráci a mimořádnou schopností pro komunikaci přesahující hranice jednoho vědního oboru. Vzpomenuli také bohatství lidské dimenze jeho osobnosti a mimořádný význam a odkaz profesora Buchara pro geodézii a astronomii v České republice, pro rozvoj metod studia tíhového pole a tvaru Země moderními metodami družicovými a pak, nesmazatelně, pro studium geodézie na pražské technice, kde profesor Buchar působil téměř 40 let.
Se slovy díků všem organizátorům, řečníkům a hostům byl pak v pozdních odpoledních hodinách seminář ukončen. Publikaci Sborníku referátů přednesených na semináři připravují ve spolupráci Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Zdiby a Vojenský zeměpisný ústav.
