Předložka S a Z

[Drobnosti]

(V. J.) O těchto dvou předložkách psala NŘ. už několikrát, nejobšírněji VII, 219 n., VIII, 33 n., a tam odkazujeme pro širší poučení. Dnešní náš výklad se bude týkat jen některých zvláštních spojení podle výběru p. tazatelova. — Ve výrazech zvýšiti poplatek s 10 K na 20 K, cena stoupla s 10 K na 12 K, výnos daní stoupl se šesti na osm miliard a p. je předložka s s 2. pádem, nikoli předložka z. Je ovšem pravda, že za důvod tohoto psaní nelze uvádět představu „shora dolů“, neboť směr je tu právě opačný, zdola nahoru, ale také je pravda, že význam „shora dolů“ není jediný, který se předložkou s s 2. pádem vyjadřuje. Vedle něho je v této předložce zahrnut i význam „s povrchu něčeho (pryč)“, tedy význam širší a dokonce snad základní, neboť ani představa „shora dolů“ se bez něho neobejde. Představa „s povrchu něčeho“ je pak možná bez zřetele k tomu, jde-li další směr dolů či nahoru. Proto říkáme vystupovati se schodu na schod, s jednoho schodu na druhý, ale také sestupovati se schodu na schod, s jednoho schodu na druhý. Říkáme spadnouti se židle, ale též vstáti se židle. A tak je tomu i ve smyslu přeneseném: proti výrazům cena klesla s 20 K na 15 K, sleviti s ceny, srážka s ceny, s účtu a p. stojí docela přirozeně výrazy cena stoupla s 15 K na 20 K, výnos daní stoupl se šesti na osm miliard, zvýšiti poplatek s 10 K na 20 K atd. Z téhož důvodu píšeme rtuť klesla (teploměr klesl) s 15° na 12° i rtuť stoupla (teploměr stoupl) s 12° na 15° a pod. — Ve spojeních povýšiti koho z desátníka na četaře, degradovati koho z četaře na prostého vojína je však předložka z na místě, neboť v nich není obsažena představa „s povrchu něčeho, shora dolů“, nýbrž spíše představa východiště změny z jedné hodnosti v druhou, tedy představa změny stavu (učiniti z desátníka četaře, z četaře prostého vojína). — Výrazy tisknouti s měděných desek, hudba s gramofonových desek se píší obyčejně s předložkou s, protože představa činnosti, kterou vyjadřují, je spjata s představou povrchu těch desek. Ale možná je v těchto spojeních i předložka z, a to tenkrát, když v nich nepřevažuje představa činnosti, nýbrž spíše představa původu toho, co tou činností vzniká: tisk z měděných desek, hudba z gramofonových desek. Záleží tedy na pojetí píšící osoby, pro který z obou těch způsobů se rozhodne. — Výrazy jako „v noci se soboty na neděli, s pátku na sobotu, se středy na čtvrtek“ a p. mají místní obdobu ve spojeních jako s hory na horu, s kopce na kopec, se stromu na strom, a píší se tedy obyčejně s předložkou s (viz NŘ. VIII, 36 pozn.). Ale i v nich je možné pojetí východiska (časového), a tedy i psaní předložky z: ze soboty na neděli (srov. z jitra, zrána, zvečera, z mlada, z počátku a p.; stč. z jitra až do noci). — Ve spojeních sejmouti něco s háčku, se skoby, s hřebíku, s věšáku, s udice a p. je představa „shora dolů“ zcela určitá, a nelze je tedy psáti jinak než s předložkou s. — Výraz sešlo s toho se zakládá na výraze s významem místním „sejíti s čeho (s kopce, se schodů, s mysli, s očí a p.)“, a proto je v něm předložka s.

Naše řeč 5-6, ročník 25/1941

Předchozí Nemajíc na světě nikoho a ničeho

Následující Zubokřídlec