Kalendárium duben 2002
8. 4. 1973 v Mougins v dpt. Alpes-Maritimes ve Francii zemřel francouzský malíř a univerzální umělec Pablo Picasso, vl. Jménem Ruiz y Picasso. Narodil se 25. 10. 1881 v Malaze v jižním Španělsku. V letech 1902-04 vytvořil obrazy tzv. modrého období, 1905-07 růžového období. 1907 namaloval obraz Slečny z Avignonu, který se stal prvním kubistickým dílem na světě. 1917-27 vytvářel návrhy scén a kostýmů k ruskému Dagilevovu baletu působícímu v té době v západní Evropě. 1936-39 se aktivně účastnil boje španělského lidu proti fašismu. 1937 na protest proti fašistickému bombardování španělského horského městečka vznikl jeho největší obraz Guernica. V roce 1944 vstoupil do Komunistické strany. 1949 nakreslil symbol hnutí obránců míru - Holubici míru za níž získal Mezinárodní cenu míru. Byl dvakrát ženat.
První manželka byla ruská baletka Olga Koklová, druhá Jacquelina Roqueová, která mu každý den líbala ruce a oslovovala jej pouze ve třetí osobě. Mimo tyto dvě ženy vystřídal řadu dalších milenek a partnerek, ale prakticky se žádnou se nedokázal normálně rozejít. Picasso bývá označován často za největšího umělce 20. Století, ale nikdy nečetl nic jiného než bulvární listy a komiksy, jedinou výjimkou bylo čtivo týkající se Ruska. Picasso byl zřejmě prvním umělcem na světě, který dokázal zpeněžit svou publicitu. Peníze pro něj byly barometrem úspěchu. Podle určitých svědectví všechny své peníze schovával pod postelí a většina jeho žen od něj nikdy neviděla ani frank vytvořil přes 15 000 známých děl, tisíce grafických listů a kreseb a četná keramická díla a plastiky. Vlastníkem největší části Picassovy tvorby je Barcelona. Jeho nejslavnější dílo Guernica je uloženo v newyorském Muzeu moderního umění, odkud se podle Picassa může vrátit pouze do Španělské republiky.
5. 4. 1818 vychází nejvyšším purkrabím hrabětem Františkem Kolowratem podepsané provolání Vlasteneckým přátelům věd oznamující založení Muzea jako střediska české kultury a vědy. Je považováno za zakládající listinu Národního muzea. Národní muzeum se stalo pokračovatelem starších institucí: Vlasteneckého muzea v Čechách (od 1818), Českého muzea (od 1848) a Muzea království českého (1854-1919). V době založení mělo převážně přírodovědecké zaměření, historické obory nebyly takřka zastoupeny. Otcem myšlenky byl a v prvním období v čele muzea stál hrabě Kašpar ze Šternberka, který také muzeu věnoval svou drahocennou sbírku a knihovnu.
Svými sbírkami přispěli také hrabě Prokop Hartman a hrabě František A. Kolowrat. 1841 se jednatelem stal František Palacký, od 1827 dodnes vychází časopis Národního muzea Až do roku 1934, kdy bylo převzato do správy země České (od 1949 do vlastnictví státu), bylo muzeum majetkem Společnosti Národního muzea. Jeho sbírky byly zpočátku uloženy v klášteře u sv, Jakuba, od 1819 pak v paláci Kašpara ze Šternberka na Hradčanech. Nárůst sbírek přinutil muzeum v roce 1846 k přemístění do Nostického paláce na Příkopě. Nevyhovující prostory vedly k hledání nového řešení. Nakonec byl přijat návrh Františka Ladislava Riegra na získání místa za Koňskou branou (dnes horní část Václavského náměstí). 1875 byly městské hradby zbořeny, město Praha pozemek darovalo a na náklady zemského výboru se podle návrhu Josefa Schulze začalo v roce 1885 stavět. Stálo to 1 935 000 zlatých. 1890 se tam začaly stěhovat sbírky a 18. května 1891 byla budova čp. 1700 na Václavském náměstí s nápisem Museum Regni Bohemiae slavnostně otevřena pro veřejnost. .
23. 4. 1875 se v Praze na Smíchově narodil a 8. 9. 1921 v Černošicích zemřel český psychiatr a neurolog Jan Jánský. 1914-20 byl mimořádným od 1920 řádným profesorem Univerzity Karlovy, od 1899 asistentem na psychiatrické klinice profesora Kuffnera v Praze, od 1918 přednostou soudně psychiatrického oddělení posádkové nemocnice. Byl prvním lékařem v Čechách, který se zabýval biochemickým a sérologickým výzkumem krve a mozkomíšního moku. 1907 zveřejnil svůj objev klasifikace čtyř krevních skupin (A, B, AB a H (dříve ozn. O) v práci Hematologická studie u psychotiků (Sborník klinický 1907), 1921 tuto klasifikaci přijala komise Americké lékařské asociace a potvrdila tak světovou prioritu jeho objevu.
30. 4. 1883 se v Praze narodil a 3. 1. 1923 v Lipnici nad Sázavou zemřel český spisovatel a novinář Jaroslav Hašek. 1899-1903 vystudoval obchodní akademii, krátce pracoval jako úředník, poté se stal svobodným literátem a bohémem. Za 1. světové války vstoupil do čs. legií v Rusku, 1918 do Rudé armády a do bolševické strany Po návratu do vlasti žil od 1921 v Lipnici. Je autorem řady groteskních črt, povídek, humoresek a zejména románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války ( 1. 1921, 2. a 3. 1922, 4. díl 1923, 1924 dopsal K. Vaněk. Světovou proslulost získal román s ilustracemi Josefa Lady. Byl přeložen do mnoha jazyků a několikrát zfilmován.
