Tunkabona

[Hovorna]

(L. Č.) Tak říkávali šňupáci bobům tankovým (faba Toncae), semenům jihoamerického stromu Dipterix odorata, jež pro vůni kladli do tabatěrek. V starých ročnících Humor. listů bývaly školské anekdoty »z university tunkabonské«, pojmenované asi po této šňupácké tunkaboně. Tunka nebo tonka býval také soudek na všelijaké zboží; je to zdrobnělý tvar slova tuna (ze stněm. tunna, později tunne, Tonne, což známenávalo veliký sud, také jistou dutou míru, dnes pak znamená váhu 1000 kg; snad slovo původu keltského; také franc. tonne atd.). Protože se z Ruska vozíval len v soudcích, říkalo se mu u nás také tunka, tonka (něm. Tonnenlein), a stejně se říká místy lněnému semenu. Na těchto různých významech a stejném znění s jménem Tonka se zakládá V. Bělovského hádanka z roku 1795 (v. Novoč. knih. Č. akad. 2, 12). Srov. k tomu J. V. Hrubého výklad »Nejstarší č. hádanka« ve več. Nár. l. 1916, č. 299.

Naše řeč 3, ročník 9/1925

Předchozí Tatrč

Následující Václav — Wenzel