Prejudic

[Hovorna]

Lat. praejudicium znamená ‚předchozí soud, t. j. úsudek utvořený před úplným vyšetřením všech okolností (ve smyslu právním i neprávním); k tomu bylo i sloveso praejudicare. Odtud pocházejí slova v evropských jazycích, přejatá z latiny středověké se středověkou výslovností a s rozličnými významovými odstíny (na př. utvoření nějakých okolností, jež již předem určují, jak se něco potom musí státi, utvoření překážek volného rozhodování a p.), na př. franc. préjudice (vysl. préžüdis), něm. Präjudiz a podle toho č. prejudic (vysl. s hláskou -c; v češt. podle koncovky v r. m.). Ve feuill. Nár. l. 18. čna 1925 píše A. Mý: to by vytvořilo prejudik (snad podle slovesa prejudikovati = lat. praejudicare, kde se ovšem vyslovuje -kare); to je výslovnost v Čechách neobvyklá a příčící se dějinám toho slova, třebas Římané doby klasické asi vyslovovali praejudikium.

Naše řeč 8, ročník 9/1925

Předchozí Praha – Prag

Následující Radýrovati