Vladimír Šmilauer
[Články]
B. ZMĚNY V ZÁKLADNÍM KMENU
5. Rozšíření
51. Rozšíření vkladným -e- nastává, když se základní kmen končí na skupinu, jejímž posledním členem je r, l, m, n, ň. Jiné případy jsou řidší.
r: č. Bystrá - bysterský, Habry - haberský, pod. Ohře - oherský; r. Dněpr - dněperský, Istra - isterský, Ogre - ogerský, Kimry - kimerský; p. Bóbr - boberský, Wkra - wkerský; b. Mezdra - mezderský, Silistra - silisterský; s. Ščedro - ščederský; š. Pontevedra - pontevederský, Barbastro - barbasterský; it. Feltre - felterský, Velletri - velleterský, Lagonegro - lagonegerský; rum. Vidra - viderský; n. Bebra - beberský, Helbra - helberský; ř. Kypr - kyperský, Leuktra - leukterský, Skydra - skyderský; m. Gödre - göderský, fin. Imatra - imaterský, i. Ágra - ágerský, Brahmaputra - brahmaputerský, Kángra - kángerský; ír. Chorramšahr - chorramšaherský; ar. Petra - peterský, Šakra - šakerský;
l: č. Chuchle - chuchelský, Počaply - počapelský, Teplá - tepelský, ale: Litomyšl - litomyšlský; r. Kreml - kremelský, Kamyšla - kamyšelský, Čerdakly čerdakelský, ale: Peremyšl - peremyšlský, Radomyšl - radomyšlský; p. Dukla - dukelský, Jasło - jasełský, Koźle - koźelský; s. Tuzla - tuzelský; La Robla -larobelský, Yecla - yecelský, rum. Gherla - gherelský; isl. Hekla - hekelský, d. Vejle - vejelský, šv. Gävle - gävelský; i. Simla - simelský, Džumla - džumelský;
m: č. Jelmo - jelemský; r. Vjazma - vjazemský, Kiněšma - kiněšemský, ale Cholm - cholmský, Anděrm - anděrmský; š. Casma - casemský; it. ne v -rm-: Palermo - palermský, Parma - parmský; šv. ne v -lm-: Sulitelma - sulitelmský; m. Kiskundorozsma - kiskundorozsemský; fin. ne v -lm: Kulmo - kulmský, Hyrynsalmi - hyrynsalmský; per. Kišm - kišemský;
n: č. Letná - letenský, Kladno - kladenský, Jirny - jirenský; r. Dubno - dubenský, Vodnyj - vodenský, Bolotnoje - bolotenský; p. Chełmno - chełmenský, Regny - regenský; b. Murna - murenský, Kavarna - kavarenský, Varna - varenský (varnenský je podle bulharštiny); s. Livno - livenský, Postojna - postojenský; š. Tacna - tacenský; it. Etna - etenský, ale ne -rn-: Salerno - salernský; rum. Ocna - Ocenský, Putna - putenský; isl. Raufarhöfn - raufarhöfenský, d. Frederikshavn - frederikshavenský, nor. Gaupne - gaupenský, šv. Karlshamn - karlshamenský; ale -rn-: Vänern - vänernský; a. Gretna - gretenský; ř. Mythemna - mythemenský, Nea Zichna - neazichenský; i. Patna - patenský; t. Smyrna - smyrenský;
ň: r. Jelňa - jeleňský, Velgňa - velgeňský; p. Bochnia - bocheńský.
b: r. Vorožba - vorožebský, Ulba - ulebský; v. Catba - catebský, ar. Rutba - rutebský; ale i. Čamba - čambský;
d: r. Sudogda - sudogedský, Uzda - uzedský, ale -rd-: Verda - verdský; p. Gwda - gwedský, Wda - wedský;
t: r. Šachty - šachetský, Tachta - tachetský, ale: Uchta - uchtský; p. Szlachta - szlachetský;
k: č. Hošťka - hoštěcký, Zámky - zámecký, Lhotka - lhotecký, Pečky - pečecký; r. Amka - amecký, Gorki - gorecký; p. Szczyrk - szczyrecký, Jabloňka - jablonecký, Chałupki - chałupecký; rum. Solca - solecký; m. Ajka - ajecký, Litke - litecký, Recsk - recsecký; i. Čilka - čilecký, Dvárka - dvárecký;
v: č. Ladví - ladevský, Rybitví - rybitevský; r. Moskva - moskevský, Lobva - lobevský, ale: Sylva - sylvský; p. Huczwa - huczewský, Szkwa - szkewský; s. Bela Crkva - belocrkevský, Neretva - neretevský, Mačva - mačevský; i. Khandva - khandevský, Málva - málevský;
s: č. Doksy - dokeský (ale též: dokský), Mokropsy - mokropeský; r. Iksa - ikeský, Lepsa - lepeský, ale: Vyksa - vykský;
z: r. Čambz - čambezský;
c: č. Doudlevce - doudlevecký, Dvorce - dvorecký, Jince - jinecký; r. Čepca - čepecký, Klincy - klinecký, Černovcy - černovecký; p. Kielce - kielecký; s. Jajce - jajecký;
ž, š: r. Kovža - kovežský, ale Rakša - rakšský;
č: č. Milavče - milavečský, Němčí - němečský; r. Anča - anečský, Ljubča - ljubečský; p. Niemcze - niemeczský.
Poznámka o vkladných hláskách slovanských jazyků. Jisté potíže způsobují vkladné hlásky a a o v slovanských jazycích. Bez nejmenšího váhání a odchylky ponecháváme srbocharvátské a: Mladenovac - mladenovacký, Požarevac - požarevacký, Obrenovac - obrenovacký. — Obdobně je třeba postupovat i u jmen ruských: Belaja Cerkov - belocerkovský, Gorodok - gorodocký, Počinok - počinocký, Voronok - voronocký, Toržok - toržocký, Sapožok - sapožocký, Medvedok - medvedocký, Želudok - želudocký.
Ale je ovšem nedůsledné, když z podob množného čísla (kde v podstatném jméně vkladná hláska není a kde ji doplňujeme jen ve jméně přídavném) tvoříme přídavná jména s vkladným e: Karlovci (Sremski) - karlovecký, ačkoliv je Karlovac - karlovacký; Gorodki - gorodecký, ačkoliv je Gorodok - gorodocký. Ale lze se tomu těžko vyhnout, neboť při tvoření českého adjektiva užívat ruské nebo srbocharvátské vkladné hlásky dobře nelze.
52. Rozšíření souhláskou -j-
Jsou-li na konci podstatného jména dvě samohlásky vedle sebe (za nimi může podle 31 následovat v řeckých a latinských slovech -s, -n, -m), tvoří se základní kmen přídavného jména tak, že se druhá samohláska odsune, ale kmen se rozšíří o -j-. Způsob tento vznikl v klasických jazycích zvláště vlivem řecké přípony -ios (Keós - adj. Keios) a rozšířil se potom i na jména jiného původu.
a) -ao: š. Bilbao - bilbajský; Curaçao - curaçajský; Mindanao - mindanajský; afr. Burao - burajský;
-aos: nř. Hagios Nikolaos - hagionikolajský;
b) -ea (-aea): it. Amantea - amantejský; rum. Oradea - oradejský, Rupea - rupejský; ř.-l. Kadmeia Cadmea - kadmejský, Nikaia Nicaea - nikejský; Nemea - nemejský; nř. Itea - itejský, Kea - kejský; Korea - korejský; Guinea - guinejský, Galilea - galilejský, Chaldea - chaldejský; Mauna Kea - maunakejský;
-eas: nř. Maleas - malejský;
-eo: Montevideo - montevidejský, Borneo - bornejský, kamb. Takeo - takejský, Pireo - pirejský;
-eos: ř.-l. Ceos - cejský, Oreos - orejský;
c) -ia: r. Samtredia (gruzínské) - samtredijský; p. Bogoria - bogorijský, Kalwaria - kalwarijský; š. Valencia - valencijský; it. Adria - adrijský, Pavia - pavijský; rum. Corabia - corabijský, Slobozia - slobozijský; d. Fredericia - fredericijský; ř. jména na -ia tvoří přídavné jméno s odsunutím -ia: Kastalia - kastalský, Kefallénia - kefallénský; pod. nř. Amfilochia - amfilošský, Kastania - kastanský; m. Kelebia - kelebijský; fin. Nokia - nokijský; v. Baria - barijský, th. Ajuthia - ajuthijský; ír. staré Urmia - urmijský (jezero); Bahia - bahijský, Gambia - gambijský;
-ie (v. § 13): Asie - asijský, Istrie - istrijský, Kolumbie - kolumbijský; dále: Alexandrie - alexandrijský, Antiochie - antiochijský; f. Tuilerie - tuilerijský, rum. Cisnădie - cisnădijský, Orăştie - orăştijský; a. Erie - erijský;
-io: it. Anzio - anzijský; a. Ohio - ohijský, Ontario - ontarijský; fin. Kuopio - kuopijský, Muonio - muonijský;
-ion: ř. Aktion - aktijský, Nauplion - nauplijský; nř. Argostolion - argostolijský;
-ios: ř. Axios - axijský; Chios - chijský;
-ium: Canusium - canusijský, Caudium - caudijský, Elysium - elysejský (vlivem francouzského Champs-Elysées);
-ius: Caelius mons - Caelijský pahorek;
d) -oa: v. Bienhoa - bienhojský, Khanhoa - khanhojský; afr. Delagoa - delagojský; oc. Samoa - samojský;
-oe: ar. Gelboe - gelbojský;
-oos: nř. Acheloos - achelojský;
e) -ua: 1. Mantua - mantujský; Nicaragua - nicaragujský, Aconcagua - aconcagujský, Antigua - antigujský; fin. Kauttua - kauttujský, Lapua - lapujský; oc. Papua - papujský;
-ue: afr. Kafue - kafujský.
Poznámka. Podobně postupujeme i u rumunského typu Segarcea (Bosancea, Isaccea, Tulcea) - segarcejský (bosancejský…), ačkoliv je -e jen grafické (vysl. -ča).
Poznámka. Odlišovati je třeba pouze psané -ia, -io (vysl. -ja, -jo), o němž viz § 67.
53. Rozšíření slabikou -ec-, -en-, -ěn-, -ov
se vyskytuje v některých českých jménech: Ústí - ústecký, Hlinsko - hlinecký; Sviny - svinenský, Blansko - blanenský; Brno - brněnský; Pecka - peckovský. Na cizí jména tento ojedinělý a nepravidelný způsob nepřenášíme.
6. Odsouvání
61. — 64. Odsouvání koncového -k, -g
Koncové -k, -g se v některých případech odsouvá, stojí-li před ním souhláska:
61. -ka, -ky, -ki, -ko
a) Vlastně a především jde o slovanskou příponu -ka (substantivisující, zdrobňující).
Jména česká: Oleška - olešský, Polička - poličský; Hodkovičky - hodkovičský; Okříšky - okříšský; Jevíčko - jevíčský, Městečko - městečský; ruská: Aleksejevka - aleksejevský, Baranovka - baranovský, Aleksandrovka - aleksandrovský, Borisovka - borisovský (typ osadních jmen velmi hojný zvláště na Ukrajině); Angarka - angarský, Indigirka - indigirský; Dubenki - dubenský, Katunki - katunský; Berestěčko - berestěčský; polská: Drzewiczka - drzewiczský, Miasteczko - miasteczský; bulharská: Bălgarka - bălgarský, Rusalka - rusalský; srbocharvátská: Bačka - bačský, Baška - bašský, Crvenka - crvenský, Palanka - palanský; Brčko - brčský.
b) Toto odsouvání nemá rozsah přesně vymezen. Proti odpínání působí u kratších slov snaha neredukovat příliš základ (rus. Liski - lisecký, Kolki - kolecký), potřeba rozlišovat slova základní a zdrobnělá (Lhota - lhotský; Lhotka - lhotský, ale pro odlišení lhotecký), konečně častá nejasnost, jde-li skutečně o příponu.
c) Tím nejistější jsou hranice u jmen cizích, kam tento způsob pronikl. Některé případy jsou naprosto ustáleny: Aljaška - aljašský, Jamajka - jamajský; počeštěné Benátky má benátský, ale české Benátky tvoří pro odlišení přídavné jméno benátecký. — Odsouváme koncové -ka, -ki u některých slov zvláště delších, na př. š. Casablanca - casablanský, Torreblanca - torreblanský, Salamanca - salamanský; fin. Ylivieska - ylivieský, Uusikaupunki - uusikaupunský, Helsinki - helsinský.
V některých případech se odsouvá koncové -k: Pezinok - pezinský, Kežmarok - kežmarský; New York - newyorský, Southwark - southwarský, Clydebank - clydebanský, Falkirk - falkirský; Montblank - montblanský; psáno -que: Dunkerque - dunkerský.
62. Odsouvání koncového -sk, -ck
Končí-li se základ skupinou -sk, -ck, tvoří se přídavné jméno pouhým připojením -ý k tomuto základu:
a) -sk-: č. Milevsko - milevský (ale: Hlinsko - hlinecký), Sadská - sadský, Žabovřesky - žabovřeský; r. Minsk - minský, Pinsk - pinský, Ačinsk - ačinský, Dněpropetrovsk - dněpropetrovský, Blagoveščensk - blagoveščenský; Olesko - oleský; Ajdirlinskij - ajdirlinský; Slobodskoj - slobodský; Slavjanskaja - slavjanský, Cimljanskaja - cimljanský; Abatskoje - abatský, Leninskoje - leninský; p. Dorobusk - dorobuský, Gdańsk - gdańský; Iwaniska - iwaniský; Bielsko - bielský; s. Makarska - makarský, Volosko - voloský; b. Levski - levský, Sandanski - sandanský; Bansko - banský, Primorsko - primorský; dále v několika podobných jménech cizích: a. San Francisco - sanfranciský; gron. Disco -diský;
b) -ck-: r. Bežeck - běžecký, Luck - lucký, Bogorodick - bogorodický; p. Kłobuck - kłobucký, Giżycko - giżycký, Olecko - olecký; s. Gacko - gacký.
63. Odsouvání -g (-k) ve jménech typu -berg, -burg
Ve jménech germánského původu na: a) berg, -berk, -berok, -bjerg; b) -burg, -burk, -burgh, -borg, -bork, -bark, -bourg se odsouvá koncové -g, -k:
-berg: n. Wittenberg - wittenberský, Amberg - amberský, Arnsberg - arnsberský; nor. Longsberg - longsberský; šv. Falkenberg - falkenberský; -berk: Norimberk - norimberský, Špicberky - špicberský; č. Šternberk - šternberský, Vamberk - vamberský; -berok: Ružomberok - ružomberský; -bjerg: d. Esbjerg - esbjerský; -burg: n. Aschaffenburg - aschaffenburský, Würzburg - würzburský, Magdeburg - magdeburský; h. Middelburg - middelburský, Tilburg - tilburský, Johannesburg - johannesburský; Ranenburg - ranenburský; -burk: Augšpurk - augšpurský, Habsburk - habsburský, Orenburk - orenburský; -burgh: Pittsburgh - pittsburský; -borg: d. Nyborg - nyborský; nor. Sarpsborg - sarpsborský; šv. Göteborg - göteborský; -bork: p. Kluczbork - kluczborský, Lębork - lęborský; -bark: p. Lidzbark - lidzbarský; -bourg: Cherbourg - cherbourský, Strasbourg - strasbourský; Barentsbourg (na Špicberkách) - barentsbourský.
64. Odsouvání -g (-k) ve jménech s -ng- (-nk-)
Podobně je odsouvání ve jménech na -ing a pod.:
n. Freising - freisinský, Passing - passinský, Semmering - semmerinský; d. Herning - herninský; šv. Norrköping - norrköpinský; ale nikoli ve jménech anglických: Ealing - ealingský, Reading - readingský; -inge: šv. Skänninge -skänninský; -ingen: Meiningen - meininský (v. meiningenský), Sigmaringen - sigmarinský, ale jen Solingen - solingenský; -inky: Lotrinky - lotrinský, Tubinky - tubinský; -ynky: Durynky - durynský; -angen: Erlangen - erlanský vedle častějšího erlangenský; -ung: Freyung - freyunský.
Neodsouvá se však (ani neměkčí) g ve východních jménech, kde označuje zadopatrovou výslovnost souhlásky n:
čín. Čchung-čching - čchungčchingský, Luo-jang - luojangský, Si-kchang - sikchangský; tib. Bathang - bathangský, Dräpung - dräpungský, Gangčhendzöng(ský); srov. šimpanz marungský (k Marunga), Liaotungský záliv.
65. Odsouvání -en v germánských jménech
V starší češtině se množná německá i jiná germánská jména na -en počešťovala podobami na -y a přídavné jméno se tvořilo od tohoto tvaru: Schmalkalden - Šmalkaldy - šmalkaldský, Schaffhausen - Šafhúzy - šafhúzský; podle toho i Seitenstetten - seitenstettský, Nimwegen - nimwegský. — Když však dnes ponecháváme jména v původním tvaru, koncové -en neodpínáme: Königs Wusterhausen - königswusterhausenský, Nordhausen - nordhausenský, Wiesbaden - wiesbadenský; tak vždy h. Leiden - leidenský, Naarden - naardenský.
66. Odsouvání jedné ze zdvojených souhlásek
U zdvojených souhlásek nastává odsouvání jedné z nich tam, kde se příslušné souhlásky odsouvají i jinak, tedy u -kk- a -nn- (v. 61 n., 65):
-kk-: it. Lucca - lucký, isl. Eyrarbakki - eyrarbacký, f. Kurikka - kurický; vých. Molukky - molucký (papoušek), Malacca - malacký (gurial), ar. Mekka - mecký, Rakka - racký[1]; -nn-: č. Jablonná, Jablonné - jablonský, Hlinné - hlinský, Hostinné - hostinský; Ardenny - ardenský, Garonna - garonský, Cayenne - cayenský, Cevenny - cevenský.
Jiné zdvojené souhlásky zůstávají beze změny:
-dd-: ar. Džidda - džiddský, Rás el Hadd - ráselhaddský; -ll-: r. Ulla - ullský; š. Melilla - melillský, Sevilla - sevillský, Carballo - carballský; n. Børgefjell - børgefjellský, ř. Kavalla - kavallský, f. Grankulla - grankullský, ar. Hilla - hillský, Mahalla - mahallský; Seychelly - seychellský; -mm-: ř. Grammos - grammský, ar. El Hamma - elhammský; -pp-: Aleppo - aleppský, Mississippi - mississippský; -rr-: š. Navarra - navarrský, Ferro - ferrský, a. Canberra - canberrský; -ss-: ar. El Assa - elasský, Sousse - sousský; ř. Edessa - edesský; -tt-: it. Caltanisseta - caltanissetský, n. Hallstatt - hallstattský; ř. Hymettos - hymettský; -zz-: Abruzzy - abruzzský.
67. Odsouvání -j-
Velmi obtížná je otázka tvoření přídavných jmen z takových slov, kde je před koncovou samohláskou skupina souhláska + j: b. Sjutkja, r. Kirja. Prosté *sjutkjský, *kirjský je nevyslovitelné; vkládání -e- (*sjutkejský, *kirejský) je nám zcela cizí, protože není v žádném slově českém. Řešení je různé podle toho, zda se vyslovované ja, jo píše ia, io (ve slovech zvláště italských), ya (ve slovech tureckých) nebo -ja atp. Tento dost mechanický způsob musí nám zatím postačit.
a) -ia, -io — -ijský. V italských slovech na -ia, -io, vyslovovaných jako -ja, -jo, tvoříme přídavné jméno stejně jako ze jmen na -ia, -io, vyslovovaných -ija, -ijo (Pavia, Anzio), totiž -ijský:
Ventimiglia - ventimiglijský, Sesia - sesijský, Civitavecchia - civitavecchijský, Ischia - ischijský jako pavijský; Comacchio - comacchijský, Gubbio - gubbijský, Oglio - oglijský, Giglio - giglijský jako anzijský.
Poznámka. Stejně se tvoří přídavná jména od slov na -gia, -scia, -gio, vyslovovaných dža, ša, džo, kde i má tedy význam čistě grafický: Foggia - foggijský, Perugia - perugijský, Chioggia - chioggijský; Brescia - brescijský; Reggio - reggijský.
Analogicky postupujeme ve vietnamských jménech: Quangnhia - quangnghijský, Rachgia - rachgijský.
b) -ya — -ijský. V četných tureckých slovech na -ya (vysl. -ja) tvoříme přídavné jméno na -ijský: Amasya - amasijský, Konya - konijský, Kütahya - kütahijský, Mudanya - mudanijský.
c) -ja, -je — -ský. Ve slovanských, pak však i v jiných jménech -j- vysouváme. Východiskem je tu asi typ Zaporožje, Kočevje (§22). Příklady:
ruské: Borzja, Kalja, Kirja, Kosja, Kuňja, Navlja, Oleňja, Oškurja, Šachuňja, Šalja, Šumerlja atd. tvoří přídavná jména borzský, kalský, kirský, koský, kuňský, navelský, oleňský atd.; bulharské Sjutkja - sjutecký, srbocharvátské Skopje - skopský; finské: kar. Hjuljulja - hjuljulský, Kontupohja - kontupohský; fin. Peipohja - peipohský; východní: i. Ajódhja - ajódhský, afg. Amudarja - amudarský, ar. Kurja-Murja - kurjamurský. — Ke švédskému Södertälje můžeme přitvářet södertälský, k d. Bryggja - bryggský.
Odlišit třeba ovšem případy, kdy j označuje pouze měkkost předcházející souhlásky, jako je tomu v srbocharvátském lj, nj: Omišalj - omišaljský, Celje - celjský; Cetinje - cetinjský, Dobrinje - dobrinjský, v švédském Eksjö - eksjöský.
68. Vkladné -l- v ruských jménech
Po retných souhláskách (m, v) se v ruštině před původním j vyvinulo l: ze zem-ja vzniklo zem-ľa, z Jaroslav-j’ pak Jaroslav-ľ. V odvozeninách však toto l mizí (zemlja [vysl. zemľa] - zemskij, Jaroslavľ - jaroslavskij). Podle toho máme i v češtině k Novaja Zemlja přídavné jméno novozemský, k Jaroslavl - jaroslavský. Uchováváme tento způsob důsledně ve jménech na -slavl: Licho-, Msti-, Ro-, Sudi-, Za- (lichoslavský…); dále to bývá ve slovech jako Begoml, Ljuboml; Narovlja, Těrebovlja, kde nám vkladnost l není už tak nápadná (begomský…).
69. Zvláštní změny v českých jménech
a) Odsouvání přípon -ice, -ín, -any atp. V lidových přídavných jménech k osadním jménům tvořeným příponami -ice, -ín, -any atp. vychází se často ze základu těchto jmen: Pardubice - pardubský, Rokytnice - rokytenský; pod. roudenský, budějovský, vítkovský, lipenský; Hodonín - hodonský, Nový Jičín - novojický; pod. hulský, kojetský, vsatský; Bukovany - bukovský, Rokycany - rokytský; Jistebník - jistebský; Bílovec - bílovský, Karlovec - karlovský; Tlumačov - tlumacký atd. — Tvary tyto se uplatňují v pomístním názvosloví (Dřetovice - Dřetovský potok) a tam, kde význam přídavného jména je obecně znám. Pro úřední potřebu a v pojmenováních důležitých i mimo nejbližší okolí je třeba dávati přednost podobám delším (rokycanský, lipnický, Vsetínské vrchy). Hodí se k tomu lépe proto, že jejich tvoření je pravidelné a že jsou zřetelnější (doubravský může patřit k Doubravice, Doubrava, Doubravy, Doubravany, kdežto doubravický jen k Doubravice).
b) Dloužení je ojediněle v Planá - plánský, Slaný - slánský, Karviná - karvínský.
c) Krátí se -í- v příponách -ík, -ník: Karlík - karlický, Braník - branický, Mělník - mělnický, Rakovník - rakovnický.
Poznámka o rumunském členu. Rumunský člen, připojovaný k některým vlastním jménům, se při tvoření přídavných jmen zpravidla odsouvá: Negoiul - negoiský; Vânjul - vânjský; Pogoanele - pogoanský; Dornelor - dornský.
C. 7. Změny koncové souhlásky při styku s příponou -ský
Protože před s přípony -ský předcházel původně měkký jer, nastává měkčení hrdelnic a c (s následujícím míšením -čs- v -c-). Končí-li se základ na -s, nepíšeme dvě ss, nýbrž jen jedno. Mezi českými a cizími základy není v té věci rozdílu, leda v detailech.
71. Hrdelnice
a) -ks- dává -c-, i je-li k psáno jako c (ale anglické ck ponecháváme):
č. Písek - písecký, Roztoky - roztocký; r. Ejk - ejcký, Buzuluk - buzulucký, Bukuka - bukucký, Achalkalaki - achalkalacký; p. Brzostek - brzostecký, Kraśnik - kraśnický, Sanok - sanocký; b. Balčik - balčický, Šipka - šipecký; s. Čačak - čačacký, Krk - krcký; f. Bergerac - bergeracký, Cognac - cognacký; rum. Slănic - slănický, Ciuc - ciucký; n. Eibenstock - eibenstocký; isl. Húsavík - húsavícký, d. Holbaek - holbaecký, ale Frederiksvaerk - frederiksvaerkský; gron. Umanak - umanacký; a. Thurrock - thurrockský; lit. Sloka - slocký; ř. Astakos - astacký, Plaka - placký; m. Aggtelek - aggtelecký; Kazincbarcika -kazincbarcický; f. Ilmajoki - ilmajocký, Savukoski - savukosecký, v. Deoca - deocký; in. Fakfak - fakfacký, th. Bangkok - bangkocký; i. Násik - násický, Siválik - siválický, ír. Atrek - atrecký; t. Bilecik - bilecický, Zonguldak - zonguldacký, ar. Ba’albek - ba’albecký, Karak - karacký, Muntafik - muntafický, Tebúk - tebúcký.
b) -chs- dává -šs- vyjma řídké případy slov jednoslabičných:
č. Ořech - ořešský; r. Kumuch - kumušský, Akuticha - akutišský, Volnovacha - volnovašský, Achalciche - achalcišský; p. Wałbrzych - wałbrzyšský, Sucha - sušský; b. Isperich - isperišský; š. Ecija - ecišský, Loja - lošský, Portoviejo - portoviešský (nebo ecijský, lojský atd.); Vich - vichský; n. Andernach - andernašský, Asbach - asbašský, zčešt. Cáchy - cášský, Curych - curyšský; ř. Didymoteichon - didymoteišský; afg. Balch - balchský; ar. Jericho - jerišský.
c) -gs- dává -žs-; ale protože v českých slovech se žádný základ na -g nekončí (i v přejatých slovech se g změnilo v k), je sklon k měkčení mnohem slabší než při k a ch. Proto je zde mnoho nejistoty a kolísání (haagský - haažský). Otázku tuto řešíme tak, že v jazycích slovanských a baltských měkčíme, v jazycích ostatních nikoli. Zásadní toto řešení je ovšem někdy násilné; pro jednotu totiž měkčíme ve všech sovětských jménech, přicházejících k nám prostřednictvím ruštiny, i když jsou neslovanská. Ale potřeba jednoduché zásady je důležitější než některé násilnosti při jejím provádění. V detailech jsou ovšem vžité odchylky.
R. Atig - atižský, Bug - bužský, Kremenčug - kremengský; Volga - volžský, Ladoga - ladožský, Pečenga - pečenžský, Vizinga - vizinžský, Pologi - položský, Bologoje - boložský, ale Gižig - gižigský (z důvodů eufonických); p. Brzeg - brzežský, Osobłoga - osobłožský, Barłogi - barłožský; b. Červen Brjag - červenobrjažský, Razlog - razložský; s. Pag - pažský, Požega - požežský; š. Astorga - astorgský, Málaga - málagský, Santiago - santiagský, Galapagy - galapagský, (ale: hrdlička galapažská) Vigo - vigský; rum. Babadag -babadagský, Azuga - azugský, ale Bucegi - bucežský; n. Zug - zugský, Sankt Wolfgang - sanktwolfgangský, Marchegg - marcheggský; h. Haag - haagský, Schiermonnikoog - schiermonnikoogský; d. Køge - køgský, šv. Arboga - arbogský, Borlänge - borlängský; lit. Kretinga - kretinžský, Vilkmerge - vilkmeržský; ř. Parga - pargský, Pyrgos - pyrgský, Amorgos - amorgský; m. Sümeg - sümegský, Zalaegerszeg - zalaegerszegský; e. Walga - walgský; ve východních jazycích zůstává g (o ng viz § 64): čín. Si-kchang - sikchangský, tib. Jarlung - jarlungský, mong. Jesön Bulag - jesönbulagský, v. Nung - nungský, in. Bandung - bandungský, Sibolga - sibolgský, th. Butang - butangský; i. měkčí jen v tradičním Ganga - ganžský (krokodil ganžský), jinak: Prajág - prajágský, Díg - dígský, Káňčiňdžanga - káňčiňdžangský, Dárdžiling - dárdžilingský; t. Elaziğ - elaziğský, Tekirdağ - tekirdağský; afr. Kongo - konžský.
d) -hs- dává -žs-. Dost je dokladů českých: Praha - pražský, Ostroh - ostrožský, Zbiroh - zbirožský; jinak však příkladů nemnoho: Idaho - idažský. V němčině je h mezi samohláskami velmi slabé, často nehlasné: Karlsruhe - karlsruhský, Güterslohe - güterslohský; v indičtině označuje aspiraci předcházející souhlásky: Avadh - avadhský, Badrínáth - badrínáthský, Álígarh - álígarhský, Kaččh - kaččhský, Laddákh - laddákhský; afg. Sefídkúh - sefídkúhský; ír. Bender Šáh - benderšáhský.
72. Sykavky
a) -ss- dává -s-; končí-li se základ zdvojeným ss, zůstávají dvě ss i v přídavném jménu:
č. Brandýs - brandýský, Koněprusy - koněpruský, Lysá - lyský; r. Arzamas - arzamaský, Kusa - kuský, Tuapse - tuapský, Čausy - čauský, Melekess - melekesský, Drissa - drisský, Esso - esský, Čerkassy - čerkasský; p. Pisa - piský, Truskolasy - truskolaský; b. Ajtos - ajtoský, Burgas - burgaský; s. Cres - creský, Vis - viský; š. Honduras - honduraský, Almansa - almanský; f. Mont Cenis - montceniský, Sèvres - sèvreský, Bourges - bourgeský, Amiens - amienský; rum. Băneasa - băneaský; n. Reuss - reusský; isl. Nes - neský, nor. Hønefoss - hønefosský, šv. Trosa - troský, Kebnekaise - kebnekaiský; a. Illinois - illinoiský, Wales - waleský; lit. Birštonas - birštonaský, Alytus - alytuský (srov. §34), lot. Saldus - salduský; ř. Halikarnassos - halikarnasský, Peiraieus - peiraieuský; m. Nagyhalász - nagyhalászký, f. Pihtipudas - pihtipudaský; in. Celebes - celebeský, i. Banáras - banáraský, Urisa - uriský; ír. Aras - araský, t. Kars - karský, Manisa - maniský, ar. Homs - homský, Gafsa - gafský, afr. Njassa - njasský.
b) -cs- dává -c-:
č. Hradec - hradecký, Čimice - čimický; r. Marijec - marijecký, Bežica - bežický; p. Brodnica - brodnický, Kielce - kielecký; b. Kostenec - kostenecký, Marica - marický, Novoselci - novoselecký; s. Aleksinac - aleksinacký, Djakovica - djakovický; m. Gönc - göncký, Felsözsolca - felsözsolcký. — Je-li vyslovované c psáno jiným způsobem, vycházíme z písma; tedy: f. Biarritz - biarritzský, rum. Neamţ - neamţský, Bistriţa - bistriţský, Urlaţi - urlaţský; n. Harz - harzský, Marktredwitz - marktredwitzský; ř. Giannitsa - giannitský, Kastritsi - kastritský; fin. Komantsi - komantský.
c) Ostatní sykavky zůstávají beze změny:
-z-: ř. Penza - penzský, p. Głuchołazy - głuchołazský, b. Longoz - longozský, t. Tuz - tuzský.
-dz-: ř. Macharadze - macharadzský; p. Goniądz - goniądzský; lot. Ludz - ludzský;
-z-: r. Fatěž - fatěžský, p. Iłža - iłžský, b. Kneža - kněžský, rum. Blaj - blajský;
-š-: r. Oš - Ošský; p. Orzysz - orzyszský, b. Vitoša - vitošský, rum. Balş -balşský;
-ć-: p. Ujście - ujśćský; s. Bihać - bihaćský, Banovići - banovićský;
-č-: r. Kerč - kerčský, p. Bircza - birczský, b. Godeč - godečský, n. Aetsch - aetschský;
-šč-: r. Gorodišče - gorodiščský, p. Bydgoszcz - bydgoszczský, b. Tarašča - taraščský;
-dž-: r. Pjandž - pjandžský, p. Łódž - łódžský, b. Ilidža - ilidžský, i. Bradž - bradžský, ír. Sanandadž - sanandadžský, t. Çatalca (čataldža) - çatalcský, ar. Láhidž - láhidžský;
-x-: f. Mont Pelvoux - montpelvouxský, Bordeaux - bordeauxský; ř. Styx - styxský.
73. Předopatrové souhlásky
zůstávají. V Pravidlech českého pravopisu uváděné tvrdnutí ť se týká jenom skupiny -šť-: Radhošť - radhoštský, Budapešť - budapeštský, nikoli případů jako Padrť - padrťský[2].
-ť-: č. Hutě - huťský, r. Druť - druťský, rum. Buhăeşti (-ešť) - buhăeştský;
-ď-: Mokraď - mokraďský, r. Beseď - beseďský, m. Sajóvölgy - sajóvölgyský, in. Baturadja - baturadjský;
-ň-: č. Choceň - choceňský, Třeboň - třeboňský, r. Astrachaň - astrachaňský, m. Abony - abonyský, Edelény - edelényský, v. Binhdinh (biňdyň) - binhdinhský.
Poznámka o ř. V českých slovech se ř zpravidla střídá s r: Habří - haberský, Záhoří - záhorský, Ohře - oherský.
8. Tvoření z cizích přídavnýchjmen
V některých případech se při tvoření nevychází přímo z příslušného podstatného jména, nýbrž z adjektiva, vytvořeného v řeči cizí (hlavně v řečtině a latině). Je to způsob starší a je dnes silně na ústupu.
81. Cizí přípony -(i)anus, -enus, -inus
dávají do češtiny přípony -ánský, -anský, -enský, -inský. To byl způsob ve starších dobách velmi oblíbený a běžný (Trojanská kronika, král marokánský), ale během XIX. století byl zatlačen tvořením přímo z podstatného jména. Dnes říkáme trojský, marocký; podobně je tomu s dvojicemi afrikánský - africký, amerikánský - americký, mekkánský - mecký, pompejánský - pompejský, italiánský - italský, byzantinský - byzantský, tridentinský - tridentský. Zůstaly jenom některé zbytky:
a) v jistých ustálených spojeních: britanský kov - britské loďstvo, loretánské zvonky - loretský chrám (v italském Loretu), sv. Antonín Paduánský - padovská hvězdárna, nosorožec sumatránský - sumaterský lid, toledánská čepel - toledský emir; damascenská šavle - damašská růže, list k Filipenským - bitva filipská; florentinský klobouk - florentské museum; kaudinské jho - kaudijský (ke Caudium), levantinské zboží - levantská doprava;
b) obecně ve slovech: kubánský (Kubánec) ke Kuba („kubský“ by bylo nejasné), dominikánský k San Domingo, peruánský (otočník peruánský) vedle řidšího peruvský a pravidelně tvořeného peruský.
V přírodopisném názvosloví pronikly některé tvary na -ánský vlivem anglického -an; na př. papoušek uveanský (Karásek-Markowski) podle angl. uvaean; ze jména ostrova Uvea třeba tvořit přídavné jméno uvejský. — Motýlek togánský se jmenuje podle Toga; lépe togský. — Jen zdánlivě sem patří (netopýr) batiánský; je nazván podle ostrova v Molukkách, který se jmenuje Batjan; správně tedy: batjanský.
82. Cizí přípony -ikos, -icus, -ique, -isch
dávají do češtiny -ický. I zde jsou přídavná jména na -ský na postupu, ale protože je přípona -ický v češtině hojná (filosofický, botanický, dramatický), je postup méně pronikavý než u přípon typu -ánský: Poměr obojích přídavných jmen (-ický a -ský) není často ještě přesně ustálen. V případech kolísání dáváme přednost podobám na -ský.
a) Běžná jsou slova na -ický na př. v těchto případech: anglický, baskický, belgický, gordický, indický, isthmický, kaspický (Kaspové), lesbický, nardický.
b) Obojích jmen se užívá vedle sebe: atlantický atlantský (nové naše atlasy mají však všechny: Atlantský oceán), baltický baltský, golfický golfský, koptický koptský, umbrický umberský, nubický nubijský.
c) Různých jmen užíváme v různých spojeních: frygická čapka – fryžský jazyk, lakonická odpověď - lakonský kraj, lydická stupnice - Lydská říše, Pontické pohoří (v Malé Asii) - Pilát Pontský, pythická odpověď - pythijské hry.
d) Zastaralá jsou přídavná jména britický, delfický, dorický, ionický, keltický; dnes jen britský, delfský, dorský, iónský, keltský.
83. Jiná cizí přídavná jména
se vyskytují ojediněle: Provence - provensálský olej, ale Proven(ce)ské pohoří, Malta - maltézský (maltánský) řád, ale maltské obyvatelstvo, Kalabrie - kalabréský klobouk, ale Kalaberský (Kalabrijský) poloostrov.
84. Slovenská adjektiva na -anský,
Bytča - bytčanský, Detva - detvanský, Fatra - fatranský, Modra - modranský, Nitra - nitranský, Turiec - turčanský se v češtině uchovávají.
85. Odchylně tvořená ruská adjektiva
V ruštině se přídavná jména tvořívají nepravidelným způsobem. Nejčastější je rozšíření základu příponou -in- zvláště u dvojslabičných jmen na -a, ale i v četných případech jiných:
Alma-Ata - Alma-Atinskij, Jalta - Jaltinskij, Šarja - Šarjinskij, Poti - Potinskij, Liski - Liskinskij, Tuapse - Tuapsinskij. — Podobně -en-: Grodno - Grodnenskij, Groznyj - Groznenskij, Kerč - Kerčenskij, Penza - Penzenskij, Frunze - Frunzenskij; -an-, -jan-: Rossoš’ - Rossošanskij, Tarašča - Taraščanskij; -im-: Ufa - Ufimskij; -ov-: Dubno - Dubnovskij, Chust - Chustovskij, Orel - Orlovskij; -ev-: Kalač - Kalačevskij.
Do češtiny tato ruská přídavná jména nepřejímáme, a to z těchto příčin: a) Jak je vidno z předcházejících výkladů, je v dnešní češtině naprosto jasná snaha tvořiti přídavná jména přímo ze základních jmen. b) Ruské odvozování je značně nepravidelné (Grodno - Grodnenskij, ale Dubno - Dubnovskij) a leckdy by ztěžovalo správnou lokalisaci. c) České tvoření je v některých případech již ustáleno: jaltský, kerčský atd.
REJSTŘÍK
Číslice znamenají paragrafy
-a (Uva - uvský) 12
-a- vkladné (Mladenovac - mladenovacký) 10, 51 pozn.
-á (š. Bogotá - bogotáský) 12, (Hamá - hamáský) 23, (i. Mániktalá - mániktalský) 33
-å (dán. Åbenrå - åbenråský) 14, (šv. Luleå - luleåský) 23
-a (Läskelä - läskelský) 15a
-aa (Märjamaa - märjamaaský) 23
-ää (Otepää - otepääský) 23
-aea (Nicaea - nicejský) 52b
-ai (Douai, vysl. -é - douaiský) 23, (Dongnai - dongnaiský) 24, 34; (ř. Mylai - mylský) 32
-aja (r. Lozovaja - lozovský) 22
-angen (Erlangen - erlanský) 64
-anský, -ánský (britanský, loretánský) 81, (sl. tatranský) 84
-any (Bukovany - bukovský) 69a
-ao (dvojhl. Čching-tao - čchingtaoský) 24, (Bilbao - bilbajský) 52a
-aos (Nikolaos - nikolajský) 52a
-as (ř. Eurotas - eurotský) 31, (lit. Kaunas - kaunaský) 34
-au (Millau, vysl. -ó - millauský) 23, (Laichau - laichauský) 24, (Nassau - nassavský) 24
-ău (Bacău - bacăuský) 24
-äu (Allgäu - allgavský) 24
-avský (nassavský, allgavský) 24
ay (Épernay, vysl. -é - épernayský) 23, (Laokay - laokayský) 24
-bark, -berg, -berk, -berok, -bjerg (Wittenberg - wittenberský) 63
-borg, -bork, -bourg, -burg, burk, -burgh (Nyborg - nyborský) 63
-c (Cognac - cognacký) 71a
-cc- (Lucca - lucký) 66
-ck (Bežeck - bežecký, Olecko - olecký) 62b, (Eibenstock - vysl. k - eibenstocký) 71a
-cský (Hradec - hradecký) 72b
člen (La Rochelle - larochellský) 44, (Negoiul - negoiský) 69 pozn.
-dd- (Džidda - džiddský) 66
dlouhé samohlásky 21 — 23
dloužení (Planá - plánský) 69b
-ďský (Mokraď - mokraďský) 73
dvojhlásky 24
-e (Frunze - frunzský) 13
-e- vkladné (Bystrá - bysterský) 10, 51
-é (ř. Ithaké - ithacký) 32
-ě (Birektě - birekťský) 13
-ea (Amantea - amantejský) 52b
-eas (ř. Maleas - malejský) 52b
-eau (Fontainebleau - vysl. -ó - fontainebleauský) 23
-ec (Bukovec - bukovský) 69a
-ec- rozšiřující (Ústí - ústecký) 53
-ee (Tegernsee - tegernseeský) 23
-en (n. Seitenstetten - seitenstettský, Nordhausen - nordhausenský) 65
-en-, -en- rozšiřující (Sviny - svinenský) 53
-enský (damascenský) 81
-eo (Borneo - bornejský) 52b
-eos (Ceos - cejský) 52b
-es (Platamodes - platamodský) 31
-eu (Ineu - ineuský) 24 -g (Freising - freisinský; Luo-jang - luojangský) 64
-gia, -gio (Perugia - perugijský) 671
-gský (Bug - bužský, Parg - pargský) 05, 71c
-hský (Praha - pražský) 71 d
-chský (Ořech - ořešský) 05, 71b
-i (Gori - gorijský, Tbilisi - tbiliský) 16
-í (Ngarí - ngaríský) 23, (i. Ámravatí - ámravatský) 33
-ia (dvojhl. Ning-sia - ningsiaský) 24, (Kalwaria, vysl. -ija- - kalwarijský) 52c, (Kastalia - kastalský) 52c, (Sesi, vysl. -sja - sesijský) 67a
-ice (Pardubice - pardubský) 69a
-ický (anglický, frygický) 82
-ie (země: Anatolie - anatolský) 13, (p. Ujście - ujśćský) 22, (Alexandrie - alexandrijský) 52
-ii (Ii - iiský) 23
-ij (r. Rybačij - rybačský) 22
-ík (Karlík - karlický) 69c
-ín (Hodonín - hodonský) 69a
-ing, -inge, -ingen, -ink (Freising - freisinský, Sigmaringen - sigmarinský) 64
-inský (Levanta - levantinský) 81
-io (Anzio, vysl. -ijo, -anzijský) 52 c, (Gubbio, vysl. -jo, - gubbijský) 67 a
-ion (Aktion - aktijský) 31, 52 c
-ios (Axios - axijský) 52 c
-is (ř. Eleutheropolis - eleutheropolský) 31, (lit. Joniškís - joniškiský) 34
-ium (Caudium - caudijský) 52c
-ius (Caelius mons - caelijský) 52c
-j- rozšiřující (Bilbao - bilbajský) 52
-ja (Borzja - borzský) 67c
-je (Krivozerje - krivozerský) 22, (Skopje - skopský) 67c
-k (New York - newyorský) 61, (Písek - písecký) 71a
-ka (Oleška - olešský) 61, (Bukuka - bukucký) 71a
„Kamensk Uralskij“ (uralskokamenský) 42
-ki (Dubenski - dubenský) 61, (Achalkalaki - achalkalacký) 71a
-kk- (Molukky - molucký) 66
-ko (Jevíčko - jevíčský) 6l
krácení (Karlík - karlický) 69c
krátké samohlásky 1
-kský (Písek - písecký) 71a
-ky (Hodkovičky - hodkovičský) 61, (Roztoky - roztocký) 71a
-l- vkladné (Jaroslavl - jaroslavský) 68
latinská jména 31, 35, 52 atd.
litevská jména 34
-ll- (Ulla - ullský) 66
-mm- (Grammos - grammský) 66
-ník (Jistebník - jistebnický - jistebský) 69a, (Mělník - mělnický) 69c
-nn- (Jablonné - jablonský) 66
-ňský (Choceň - choceňský) 73
-o (Boldovo - boldovský) l4, (Orebro, vysl. -ú - orebroský) 23
-o- vkladné (Gorodok - gorodocký) 10, 51 pozn.
-ó (Csurgó - csurgóský) 23
-ö (Eksjö - eksjöský) 15b
-ő (Lövő - lövőský) 23
-ø (Praestø - praestøský) 15b
-oa (Bienhoa - bienhojský) 52d
-oe (Oldesloe, vysl. -ó, - oldesloeský) 23, (Gelboe - gelbojský) 52d
-oi (Dorohoi - dorohoiský) 24, (ř. Delfoi - delfský) 32
-oj (r. Čusovoj - čusovský) 22
-oje (r. Čistoje - čistský) 22
-on (ř. Aitolikon - aitolický) 31
-oo (Porvoo - porvooský) 23
-oos (Acheloos - achelojský) 52d
-os (ř. Rhodos - rhodský) 31; ale: Laos - laoský
osobní jména v platnosti místních (Jerofej Pavlovič - pavlovičský?) 43 pozn.
-ou (Anjou, vysl. -ú - anjouský) 23, (Jibou - jibouský) 24
-ow (Barrow - barrowský) 24
-oy (Alcóy - alcóyský) 24
-pp- (Aleppo - aleppský) 66
-que (Dunkerque - dunkerský) 61
-rr- (Ferro - ferrský) 66
ruská jména 42, (adj. na -inskij, -enskij, -anskij atd.) 85
řecká jména 31, 32, 35, 52 atd.
-řský (Habří - haberský) 73 pozn.
-sk (Minsk - minský, Milevsko - milevský) 62 a
slučovací složeniny (München - Gladbach - münchenskogladbašský) 45
sousloví (Králův Dvůr - králodvorský) 4
-ss- (Sousse - sousský) 66
-sský (Brandýs - brandýský, Reuss - reusský) 72 a
sykavky 72
-szský (Nagyhalász - nagyhalászský) 72a
-ťský (Druť - druťský) 73
-tt- (Hallstatt - hallstattský) 66
-tzský (Biarritz - biarritzský) 72b
-u (Baku - bakuský, Karasu - karaský) 17
-ú (Diú - diúský) 23
-ü (Gölönü - gölönüjský) 16
-ua (dvojhl. Ti-chua - tichuaský) 24, (Mantua - mantujský) 52e
-ue (Kafue - kafujský) 52e
-ui (Balui - baluiský) 24
-um (l. Beneventum - beneventský) 31
-ung (Freyung - freyunský) 64
-uo (Ning-puo - ningpuoský) 24
určení (Waidhofen an der Thaya - waidhofenský) 46
-us (1. Garganus - garganský) 31, (lit. Alytus - alytuský) 34
-uu (Joensuu - joensuuský) 23
vkladné -a- (Mladenovac - mladenovacký) 10, 51 pozn.
vkladné -e- (Bystrá - bysterský) 10, 51
vkladné -l- (Jaroslavl - jaroslavský) 68
vkladné -o- (Gorodok - gorodocký) 10, 51 pozn.
-y (Mary - maryjský, Bakury - bakurský) 18
-ya (Amasya - amasijský) 67b
-yj (r. Novyj - novský) 22
-ynky (Durynky - durynský) 64
základní kmen 10
-zský (Harz - harzský) 72b, c
-zz- (Abruzzy - abruzzský) 66
[1] Soudím, že podoba mecký atd. je příliš vzdálena od základního jména, a proto čtenáři těžko srozumitelná. Lépe by proto vyhovovala podoba mekský. BHk
[2] V novém vydání Pravidel bude toto tvrdnutí odstraněno a zavedeny podoby radhošťský, budapešťský. — Pozn. red.
Předchozí Vladimír Šmilauer: Tvoření přídavných jmen na -ský ze jmen zeměpisných, I.
Následující František Váhala: Vyjde nové vydání Pravidel českého pravopisu
© 2008 – HTML 4.01 – CSS 2.1
