Jan CHLÍBEC
Toskánské bohemikum. [Tuscan Bohemicum.]  /188-194/
•   Autor se zabývá pronikáním internacionální gotiky do Toskánska, jehož města byla politicky i ekonomicky spjata se záalpskými dvory. Jedním z umělců, jenž tyto vlivy šíří do florentského prostředí, je sochař Piero di Giovanni Tedesco pobývající načas v burgundské a frankoflámské oblasti. Autor uvažuje též o Ghibertiho zprostředkovaném poznání umění krásného slohu a jeho vlivu na sochařovu tvorbu. Pozornost je dále věnována vztahům toskánských měst k Čechám, které počínají od 30. let 14. století. Toto spojení dokládá krásnoslohá socha Madony v kostele S. Paolino e Donato v Lucce, česká práce kol. 1400.
 

Martin ČÍHALÍK
K otázkám pořizovatelů Bible boskovické. [Zu Fragen bezüglich der Donatoren der Bibel boskoviensis.]  /195-200/
•   Rozborem dvou erbů nacházejících se ve výzdobě knihy Exodu na fol. 21r a dalších iluminací se autor snaží určit objednavatele Bible boskovické. Podle umístění rodového znaku pánů z Lipé lze soudit, že byl zhotoven na přání pozdějšího majitele bible, jenž se chtěl ztotožnit s původním záměrem vlastníka a přihlásit se k myšlence kalicha. Objednavatelem bible byl zřejmě pan Čeněk z Vartemberka a Veselí, který sympatizoval s husitským hnutím a od roku 1414 zastával úřad nejvyššího purkrabího. Zahájení prací na výzdobě bible autor klade do roku 1421, kdy byl pan Čeněk pokořen Janem Želivským pod Jaroměří.
 

Pavel KALINA
Albrecht Dürer’s Lamentation from The Small Passion. [Dürerovo Oplakávání z Malé pašije.]  /201-211/
•   Tématem článku je Dürerova rytina Oplakávání z Malé pašije. Kořeny tohoto díla lze hledat v severské, nizozemské a středoevropské oblasti. Autor provádí srovnání s příbuznými díly, mimo jiné i s díly malířových žáků Hanse Schäufeleina a Hanse Baldunga Griena. Rytina Oplakávání se vyznačuje prostorovou dvojznačností. Dvojaký charakter Dürerových děl z tohoto období autor vysvětluje jak malířovou orientací na vizuální zkušenost běžného diváka, tak snahou učinit tato díla „použitelnými“ pro kopírování v různých médiích.
 

Zdeněk KAZLEPKA
Der „unbekannte“ Gottfried Libalt (1610–1673). [Neznámý Gottfried Libalt (1610–1673).]  /212-218/
•   Do díla Gottfrieda Libalta, německého malíře zátiší, krajin a náboženských výjevů, je v současnosti zahrnuto třicet obrazů a jeden grafický list. V malířových zátiších autor spatřuje významný zdroj pro rozvíjející se dekorativně koncipované zátiší 18. století ve střední Evropě, reprezentované Maximilianem Pfeilerem a Franzem Wernerem Tammem.
 

Ivo KOŘÁN
Braunovo bozzetto sv. Luitgardy. [Der Bozzetto zur Statuengruppe der Hl. Luitgard von M. B. Braun.]  /219-223/
•   Autor se zabývá Braunovou skicou z pálené hlíny pro sousoší sv. Luitgardy, která je nyní v muzeu v tyrolském Oetzu. Toto bozzetto, vyznačující se rudimentální syrovostí tvarů, odkazuje na Brandlovu návrhovou kresbu. V článku jsou vyzdviženy vysoké kvality Braunova díla ve srovnání s příbuznými sochami české provenience. Dále autor rozebírá Braunovu drobnou zlacenou řezbu sv. Luitgardy z Národní galerie v Praze, která je variací vracející se k staršímu, tou dobou již překonanému námětu. V závěr článku je zmínka o barevnosti soch.
 

Pavel PREISS
„... fatta in Praga 1774“. Po stopách boloňského scénografa Franceska Orlandiho v Praze. [„... fatta in Praga 1774“. Tracing the Footsteps of the Bolognese set designer Francesco Orlandi in Prague.]  /224-229/
•   V seznamu dekorací divadla v Kotcích z roku 1781 figuruje jediný Ital, Francesco Orlandi, který je zde zastoupen početným souborem. V článku je věnována pozornost dvěma kresbám s datem 1774, jež vznikly v Praze. Obě pocházejí ze scénografické kolekce benátské Fondazione Giorgio Cini. Jejich autorovi jsou připisovány též další kresebné studie z fondu Klementinské akademie v boloňské Akademii výtvarných umění. Preiss zpochybňuje připsání těchto kreseb Carlu Bibienovi a uvažuje o možném autorství Francesca Orlandiho, který v Praze roku 1774 pobýval.
 

Jindřich VYBÍRAL
Jiná moderna Leopolda Bauera. [Die andere Moderne Leopold Bauers.]  /230-240/
•   Předmětem článku je architektonická tvorba Leopolda Bauera (1872–1938) v posledních zhruba patnácti letech jeho života. V této době navrhuje řadu významných staveb (obchodní dům Breda & Weinstein v Opavě, vilu Valerie Fischerové v Brně, činžovní blok Vogelweidhof ve Vídni, dostavbu sanatoria v lázních Jeseníku, tělocvičnu pro Krnov, kostel sv. Hedviky v Opavě). Výklad Bauerových děl je opřen o jeho vlastní teoretické názory a je proveden v širokém kontextu dobových souvislostí. Architektův historismus a eklektismus, jeho důraz na tvar jako nositele významu, tíhnutí k populární kultuře a jeho hněvivá kritika mezinárodního stylu opravňuje autora článku přiřadit umělce k předchůdcům postmoderny.
 
 

Eva ZÍKOVÁ
Bibliografie Olgy Pujmanové, rozené Strettiové, 1952–1998.  /249-251/

Ladislav DANIEL
Milan togner jubilující. Bibliografie Milana Tognera.  /252-257/

Vratislav NEJEDLÝ
K činnosti olomouckého sochaře Jana Sturmera.  /257-260/
 
 

J. FAJT (ed.), Magister Theodoricus. Dvorní malíř císaře Karla IV. (Klára Benešovská – Zuzana Všetečková)  /262-275/

R. FAVREAU (ed.), Epigraphie et iconographie. (Jiří Roháček)  /275-277/

Opuscula historiae artium XLV, 1997. (Luboš Konečný)  /277-278/

W. PEHNT – H. STROHL (eds.), Rudolf Schwarz. Architekt einer anderen Moderne. (Markéta Večeřáková)  /278-279/
 
 
 
Z přírůstků uměleckohistorické literatury.  /280-282/