Karel STEJSKAL
Die Wandzyklen des Kaisers Karls IV. Bemerkungen zu Nuedatierungen und Rekonstruktionen der im Auftrag Karls IV. gemalten Wandzyklen. [Nástěnné cykly Karla IV. Poznámky k novému datování a k rekonstrukcím nástěnných cyklů namalovaných na objednávku Karla IV.]  /19-41/
•   V úvodu se autor zabývá činností Mistra emauzského cyklu na Karlštejně a poté v ambitu slovanského kláštera v Praze-Emauzích. Zahájení prací na výzdobě ambitu Stejskal klade do roku 1365 a dále dokládá, že ostatkové scény v karlštejnské kapli P. Marie nemohly vzniknout před rokem 1364. Upřesňuje i jejich ikonografii. Autor také představuje výsledky svého studia rukopisu Rakouské národní knihovny ve Vídni Cod. 8330 z let 1571–72 s miniaturami Matyáše Ornyse, považovanými za kopie zničeného karlštejnského rodokmene. Pozornost je věnována též Wolfenbüttelskému kopiáři. Dalším tématem článku je cyklus zničených deskových obrazů, které se nacházely v dnešním Vladislavském sále na Pražském hradě, a dále přemyslovský cyklus na Vyšehradě, jejž dal Karel IV. namalovat kolem roku 1360. Závěr je věnován rozboru zprávy o zaniklé výzdobě Karlova hradu Tangermünde v Braniborech.
 

Pavel R. POKORNÝ – Zuzana VŠETEČKOVÁ
Nová datace gotických nástěnných maleb v kostele sv. Tomáše v Praze. [Die neue Datierung der gotischen Wandmalereien in der St.-Thomas-Kirche in Prag.]  /42-50/
•   V první části článku Pavel R. Pokorný nově určuje postavu klečícího donátora na malbě v sakristii augustiniánského kostela sv. Tomáše jako litomyšlského biskupa Petra řečeného Jelito. Tím vylučuje dřívější předpokládaný vznik maleb v roce 1353 a klade jejich dataci do roku 1370, kdy je prokázáno spojení biskupa Petra s augustiniánským klášterem. V druhé části článku se Zuzana Všetečková zabývá rozborem těchto maleb, uvádí italské vlivy a další příbuznosti a analogie.
 

Jan ROYT
Die ikonologische Interpretation der Glatzer Madonnentafel. [Ikonologická interpretace Madony kladské.]  /51-60/
•   Deskový obraz Madony kladské z obrazové galerie v Berlíně-Dahlenu vznikl mezi roky 1344–50. Arnošt z Pardubic je zde namalován s paliem, což mluví pro dataci po roce 1344. Vedle starších Suckalových a Chytilových výkladů obrazu přináší článek další důležité prameny pro jeho ikonologickou interpretaci. Za inspirační zdroj autor považuje výklad Panny Marie jako trůnu Šalamounova v tzv. Mariale Arnesti, a dále zázračné vidění Arnošta z Pardubic zmíněné ve Vita Venerabilis Arnesti... Viléma z Hasenburka.
 

Liliana KRANTZ-DOMASŁOWSKA
Das Mosaik am Dom in Marienwerder. [Mozaika na dómu v Kwidzyni.]  /61-64/
•   Článek pojednává o mozaice nad předsíní (původně nad portálem) na jižní straně dómu v Kwidzyni s umučením sv. Jana Ev. a donátorem, která má spolu s nedochovanou mozaikou v Malborku určité vztahy k mozaice na Zlaté bráně Svatovítské katedrály v Praze. Podle původního nápisu je zobrazeným donátorem v Kwidzini biskup Jan I. Mnich (1378–1409), který od roku 1365 studoval v Praze. Mozaika vznikla kolem roku 1380 a v literatuře na ni existují dva názory. První spojuje mozaiku s dílnou pracující na Zlaté bráně, druhý toto dílo připisuje umělcům, kteří přišli z Benátek na pozvání velmistrů řádu německých rytířů.
 

Jan CHLÍBEC
Sochařské donace Jiřího Pruskovského z Pruskova. Glosa k renesančnímu sochařství v Čechách. [Die bildhauerische Donation des Jiří Pruskovský von Pruskov. Glosse zur Renaissancebildhauerei in Böhmen.] /65-74/
•   Autor věnuje pozornost sochařským dílům, která dal zhotovit šlechtic Jiří Pruskovský pro svůj renesanční zámek ve Starých Hradech. Je to především oltář sv. Jana Kř. z roku 1582 nacházející se v zámeckém kostelíku. Toto dílo bylo inspirováno oltářem sv. Jana Kř. v Týnském chrámu v Praze, prací Monogramisty IP. Dalšími díly zhotovenými na Pruskovského objednávku jsou císařské bysty Ferdinanda I. a Maxmiliána II., které (spolu s nedochovanými bystami Karla V. a Rudolfa II.) byly pravděpodobně umístěny v nikách nad hlavní branou zámku. V závěru článku je zmínka o opukovém epitafu, který nechal Jiří Pruskovský zřídit roku 1567 svému bratru Jakubovi v katedrále sv. Víta.
 

Olga KOTKOVÁ
Donátor v nizozemském malířství 16. století: Persona non grata? Zamalované postavy donátorů na nizozemských obrazech z českých sbírek. [Der Stifter in der niederländischen Malerei des 16. Jahrhunderts: persona non grata? Mit Beispielen aus tschechischen Sammlungen.]  /75-82/
•   Postava donátora na obraze Dvanáctiletý Ježíš v chrámu ze zámecké obrazárny v Opočně od následovníka Hieronyma Bosche byla z neznámých příčin zamalována. Toto dílo mělo mít podle autorky pravděpodobně funkci epitafu. Článek na dalších příkladech (triptych Klanění tří králů od Joose van Cleva) ukazuje, jak byly obrazy v průběhu dějin upravovány podle tehdejších potřeb a přání majitelů. Autorka se věnuje též obrazu Studně života od Mistra Studně života, který zůstal zásahů narušujících původní koncepci ušetřen.
 

Martin MÁDL
Triumf, karneval, sv. Jakub. K interpretaci dřevěného kruhového štítu ze 16. století. [Triumph, Carneval, St Jacob. An Interpretation of a 16th-Century Circular Shield.]  /83-99/
•   Kruhový štít ze sbírek Národního muzea je z přední strany zdoben malbou bizarního bojového průvodu se zvířaty a fantasktními bytostmi. Kolem tonda je španělský nápis s prosbou k sv. Jakubu. Malba, která je příbuzná s kompozicemi několika obrazů Pokušení sv. Antonína od různých nizozemských autorů 16. století, se připisuje Pieteru Huysovi. Autor článku interpretuje štít v širokém kontextu dobových souvislostí a dovozuje případný účel jeho vzniku.
 

Milan TOGNER
Neznámé kresby Agostina Ciampelliho v olomoucké sbírce. [The Unknown Drawings of Agostino Ciampelli in the Collection of Olomouc.]  /100-108/
•   Ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci se nachází kolekce šedesáti listů kreseb A. Ciampelliho (1565–1630). Jde téměř výlučně o figurální studie a motivy, jež se pojí s malířovou monumentální tvorbou. Největší část souboru tvoří kresby, související s výzdobou kaple sv. Ondřeje v jezuitském kostele Il Gesú, kterou malíř realizoval kolem roku 1601. Ostatní kresby se týkají dalších Ciampelliho prací v Římě a Florencii. (S. Giovanni in Laterano, S. Vitale, S. Maria in Trastevere, S. Agnese Fuori le Mura, Casa Buonarroti, S. Bibiana)
 

Jaromír NEUMANN
Matyáš Bernard Braun a Petr Brandl. Sousoší sv. Luitgardy a jeho geneze. [Matthias Braun und Peter Brandl. Die Statuengruppe der hl. Luitgard und ihre Genese.]  /109-128/
•   Autor si klade za cíl objasnit genezi Braunova sousoší sv. Luitgardy a osvětlit Brandlův podíl na prvních dílech, která Braun vytvořil po svém příchodu do Čech. Širokým rozborem okolností vzniku sousoší sv. Luitgardy a jeho slohovou analýzou se Neumann snaží prokázat pravdivost zprávy F. L. Ehementa z roku 1771, jež uvádí Brandla jako autora modelu. Modelem je zde myslen kresebný návrh. V článku jsou reprodukovány Brandlovy obrazy související s genezí sousoší a také díla J. K. Lišky, s nimiž se Brandl tvořivě vyrovnával.
 
 

Milan TOGNER
Bibliografie Lubora Machytky 1990–1997.  /154/

Martin HALATA
Jarmila Hanzalová (ed.), Osobní pozůstalosti, rodinné archivy: soupis z roku 1997.  /154-155/
 
 

Eliška FUČÍKOVÁ (ed.), Rudolf II. in Prague. The Court and the City. (Larry Silver)  /158-160/

B. MIKUDA – HÜTTEL, Vom „Hausmann“ zum Hausheiligen des Wiener Hofes. Zur Ikonographie des hl. Joseph im 17. und 18. Jahrhundert. (Ivo Kořán)  /160-163/

Zdeněk LUKEŠ – Damjan PRELOVŠEK – Tomáš VALENA (eds.), Josip Plečnik: An Architect of the Prague Castle. (Christian F. Otto)  /163-166/

František ŠMEJKAL, České imaginativní umění (ed. Jana Šmejkalová). (Karel Srp)  /166-168/
 
 
 
Z přírůstků uměleckohistorické literatury.  /168-170/

Zásady úpravy textu.  /171/