Skloňování jmen Suchářípa, Soča, Poledne

Jan Kubišta

[Drobnosti]

(J. O., V. Č., L. M.) 1. Osobní jméno Suchářípa, u některých rodů též s pravopisnou variantou Suchařípa, skloňujeme správně jako jediné, nesložené slovo, tedy: pana Suchářípy, p. Suchářípovi, s p. Suchářípou atd. Toto skloňování je ve shodě s pravidlem, podle něhož skloňujeme podobně složená příjmení Malypetr, Slabyhoudek (Slabihoudek) a p. jako jediné slovo (2., 4. p. Malypetra, Slabyhoudka, 3., 6. p. Malypetrovi, Slabyhoudkovi atd.). — 2. Na Soče nebo na Soči? Jméno řeky Soča se skloňuje jako všecka ostatní zeměpisná jména, která mají před koncovkou -a souhlásku měkkou (Marica, Bystrica, Troja a p.). O skloňování těchto ženských zeměpisných jmen jsme psali již v 1. čís. tohoto ročníku (str. 22) při hesle »Dobrudža«. Podle výkladu tam šíře odůvodněného nutno Soču skloňovati v 2., 3. a 6. pádě podle vzoru duše. Jako tedy říkáme (v 6. p.) »utonul v Marici, v Bystrici, bydlil v Troji«, tak je správné říkati také: »Padl na Soči.« O jménech osobních jako Máňa, Mářa, Anča atp. Promluvíme jindy. — 3. Ke skloňování poledne (dopoledne, odpoledne). V mluvnici se toto složené podst. jméno řadí pod vzor »moře«, k němuž se hlásí svým rodem (středním) a svou koncovkou (-e). Rozdíl je jen v tom, že podst. jméno poledne má zakončení tvrdé (-ne), kdežto všecka ostatní jména vzoru »moře« mají před koncovým -e souhlásku měkkou nebo obojetnou (moře, lože, pole atd.). Příslušnost k měkkému vzoru »moře« není tedy při neutru poledne organická, je tu jen mechanické přiklonění vlivem stejného mluvnického rodu a stejné koncovky. Bezpečně prokázati se však přiklonění toto dá jen v 1. (4. a 5.) pádě (to krásné moře — to krásné odpoledne). V ostatních pádech, kde mizí rozdíl mezi přívlastky mužskými a středními, možno vykládati skloňovací tvary poledne i přikloněním k podst. jménu den: 2. p. »toho krásného odpoledne« jako »toho krásného dne (moře)«, 3. p. »k tomu krásnému odpoledni« jako »k tomu krásnému dni (moři) atd. Toto poznání je poučné zvláště pro skloňování podst. jména poledne v čísle množném: 3. p. »k těm odpoledním« (podle mořím) a »k těm odpolednům« (jako dnům), 6. p. »v těch odpoledních« (podle mořích) a »v těch odpolednech« (jako dnech), 7. p.: »s těmi odpoledni« (podle moři) a »spokojený s těmi odpoledny« (jako dny). Složené podst. jméno poledne (dopoledne, odpoledne) se tedy skloňuje podle vzoru »moře« a vyjímajíc 1. (4. a 5.) pád též jako podst. Jméno den.

Naše řeč 7, ročník 20/1936

Předchozí Inž. doc. B. Šetlík: Nevítané novoty v jazyce

Následující U vás