„Slyšíme často“

K. E.

[Drobnosti]

V sloupku Lid. novin z 30. VI. 1939 se rozhorlil J. Húsek nad „germanismem“ „Slyšíme často“ (Wir hören oft), což prý máme nahradit správným naším „Slýcháme“. — Výraz „slýcháme“ se však významem nekryje s výrazem „slyšíme často“, protože také můžeme „slýchati zřídka“. Když už opravit, tedy: Slýcháme často. Je však tak naprosto jisté, že „slyšíme často“ je nesprávné? Musíme vždy užívat iterativa, když jde o opětovaný děj? Právě tak jako nedokonavá slovesa klademe často tam, kde bychom vlastně měli užívat sloves dokonavých (ve větách zakazovacích, výstražných, přacích, záporných a j.), nemohli bychom i tu vedle „slýcháme často“ připustiti též „slyšíme často“, zvláště když v takové větě spíše zdůrazňujeme množství jednotlivých dějů a krátkost intervalů mezi nimi než jejich iterativnost? Že se děje opětují nebo opakují, je někdy vedlejší, důležitější může býti, zdali se opakují často, pomalu, zřídka, rychle a pod. Je jistý rozdíl, napíši-li „vzpomínáme si na vás často“, nebo „vzpomeneme si na vás často“ (= présens). Tu vyjadřujeme krátkost okamžikové, bleskové vzpomínky na rozdíl od plynulejšího a delšího vzpomínání v příkladě prvém. Na podporu svého stanoviska se dovolávám i obdobného případu z Gebaura-Ertla (Mluvnice II, str. 229, 9. vyd.), kde se při présentu gnomickém také připouští užití durativa i iterativa: „Z přibývání hlava nebolí“. „Od mlčení jazyk nebolívá“. Rozdíl je tu zase jenom ten, že se v druhém příkladě opětovanost děje zvlášť zdůrazňuje, kdežto v prvém se jen mlčky připouští.

Naše řeč 8, ročník 23/1939

Předchozí Dr. V. Kraus: Předložka o v určeních času

Následující J. V. Bečka: O neurčitých výrazech v jazyce novin