Časopis Naše řeč

Peliny,

Libuše Nezbedová

[Drobnosti]

státní přírodní parková rezervace s tzv. teplomilnou panonskou vegetací, se často uvádějí v příručkách a pojednáních jako zajímavý opukový útvar České křídové tabule. Nejednou jsou však autoři statí na štíru s pravopisem tohoto názvu, a tak se vedle správné podoby Peliny vyskytují často i chybné podoby s -y-: Pelyny. Zejména v úředních písemnostech se objevuje jistá nedůslednost. Statistický lexikon z r. 1924, 1934, 1949 i 1955 (s. 570) píše osadu obce Zářecká Lhota Pelyny (Lexikon z r. 1955 uvádí, že se Pelyny staly pouhou místní částí), ačkoli v témž sborníku z r. 1934 se uvádí část Chocně pod názvem V Pelinách. Prvotnímu názvu Pelín, tj. Pelův mlýn, připomínanému v archívních dokladech (r. 1407 prodán mlýn Pelín; r. 1511 se připomíná Michal z Pelína; r. 1545 — starý [mlýn] Pelín, nový nad Pelínem atd.; viz Profous III, 339), přestalo se časem rozumět; přešel pak do množného čísla (V Pelinech, V Peliních) a nakonec se ustálil v nynější podobě Peliny, V Pelinách atd. Kdežto úřední psaní Pelin kolísá mezi -i- a -y-, na Choceňsku samém se důsledně píše správně s -i-: Peliny, jak to také odpovídá původu slova. Bylo by třeba, aby při revizi jmen místních částí bylo ustáleno jednotné správné psaní Peliny.

Naše řeč 1, ročník 46/1962

Předchozí M. Knappová: Navýšit

Následující J. Machač: Posudek na někoho, nebo o někom?