Mateřská řeč

Marie Pujmanová

[Články]

(Kruhu přátel českého jazyka)

Hlubino bezpečnosti, matko,
náruči otevřená,
zažehnavačko mlh,
když v temnotách se straší nekřtěňátko,
Maria rozbřesku, jsi žena.

Grošíku člověčího studu —
ó ražbo k nesmazání
z mincovny královské —
vypadls na dlažbu a cinkl před Nerudu:
hle, jiskro z křemene! a dál se za ní.

Popelčin kmente ve skořápce,
o niž si cizí lámou zuby,
jablko sváru,
jablko svěží v ústech pohorského chlapce,
halekej, řeči, už tě nezahubí,

jazyku hradeb za palcátem,
jazyku mužů ano — ne,
jazyku ve hřmění,
když mračno krumpluje se zlatem,
kdo na spanilost vzpomene.

Labuti pod Máchovou lunou,
poutníkův žal, ach, kdo jej ukonejší,
poutníkův žal,
když bloudil nocí mlunnou,
byl sám a sám jen s tebou, nejkrásnější,

milenko povzdechů, jak chvění harfu mění,
ó jasnooká v babylonské vřavě,
zorničko obrazů,
buď pozdravena, moje potěšení,
ba střežím si tě jako oko v hlavě.

Naše řeč 3-4, ročník 29/1945

Předchozí Předplatné na rok 1945 činí K 35 —

Následující Otakar Wünsch: Novinářská čeština