Text jmenovacích dekretů

[Drobnosti]

Pan vrch. pošt. tajemník J. J. nás upozorňuje na sympatickou změnu v textu úředních jmenovacích dekretů. Dříve se v nich psávalo: „Pan poštovní pomocník X. Y. v Praze. Ustanovujeme Vás poštovním elévem…“ a podepsán byl přednosta úřadu, tedy jediná osoba. Nyní se píše: „Jmenuji poštovního pomocníka pana X. Y. v Praze poštovním elévem,“ takže neruší už číselná neshoda mezi jménem podepsaného úředníka a slovesem „jmenuji“, a vypuštěn je i 1. pád (místo náležitého 3. pádu) v záhlaví dekretu. — K tomu nám p. vrch. pošt. tajemník posílá otisk článku, který r. 1937 uveřejnil v Poštovní službě (II, č. 7, str. 49 n.) a v němž se přimlouvá, aby naše úřady po vzoru francouzském dávaly přednost osobnímu vyjadřování před rozličnými neosobními náhradami, napodobenými podle němčiny. Z právní i jazykové normy vyvozuje, že každé úřední rozhodnutí má odpovědným původcem a podmětem jedinou osobu, která rozhodnutí podpisuje. Proto je v takových úředních písemnostech věcně i jazykově nejsprávnější tento způsob vyjádření: „Panu A. B. v P. Povoluji Vám dovolenou na dobu tří měsíců podle § 41, odst. 1 služební pragmatiky. Ministr (nebo: Za ministra) X. Y.“ Autor ovšem k tomu poznamenává, že takto upravené rozhodnutí najdeme málokdy; nejčastěji si úředníci volí méně osobní způsoby vyjadřovací:

1. Zvratné sloveso: „Vrací se se sdělením, že převodní částka, kterou jest převésti… Zároveň se podotýká, že kromě této částky jest převésti…“

2. Podmětem je sám úřad: „Ministerstvo financí by souhlasilo a sděluje…“

3. Množné číslo v 1. osobě: „Povolujeme Vám, …oznamujeme Vám…“

A tak autor nakonec shrnuje: Podle právní i jazykové normy se ministerské rozhodnutí píše v 1. os. jedn. čísla. Žádá to i ústava, naše první právní norma.

Naše řeč 9-10, ročník 30/1946

Předchozí Názvosloví a jmenosloví

Následující Do čtvrtého desítiletí