[Drobnosti]
Současné mezinárodní události přinesly do našeho tisku takřka záplavu cizích vlastních jmen zeměpisných. Mnohé jazykové chyby, tápání a značná nejednotnost v užívání těchto jmen v denním tisku ukazují, že není v těchto věcech dost jasno. V naší poznámce si chceme všimnout alespoň jednoho z nežádoucích jevů z tohoto okruhu. Naši čtenáři si asi povšimli, že denní listy psaly jeden den na př. o Györu, Miskolci a Pécsi, a druhý den o Rábu, Miškovci a Pětikostelí. Takováto nejednotnost uvádí ovšem čtenáře ve zmatek, neboť ne každý ví, že jde v obou případech o tatáž města. — Nejde ovšem jen o jména maďarská. Názvy jako Potsdam, Weimar, Ljubljana, Zagreb, Wrocław (místo Postupim, Výmar, Lublaň, Záhřeb, Vratislav) se objevují bohužel rovněž často.
Je známo, že čeština si ve svém historickém vývoji přizpůsobila mnoho cizích místních jmen, s nimiž přicházela do těsnějšího styku. Jména jako Řím, Paříž, Linec, Kolín, Řezno, Janov, Curych, Benátky, Kodaň, Bělehrad a dlouhá řada dalších jmen jsou toho dokladem. Řadí se k nim i jména, v nichž čeština zachovává původní základ slovanský, po případě i původní název český, jako na př. Drážďany, Postupim, Budín, Ochranov, Kladsko, Vratislav a m. j. — Tyto podoby jsou v češtině naprosto vžité a samozřejmé, jsou součástí naší historie a nesčíslněkrát doloženy v literatuře. Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme těžce nesli v době nacistické poroby, když nás němečtí fašističtí šovinisté nutili psát a říkat Wien místo Vídeň atp. Proto musíme žádat naše novináře, aby respektovali starou tradici a užívali názvů v češtině vžitých a známých.[1]
Užívání českých podob cizích místních jmen v těch případech, kde si je čeština vytvořila[2], není však jen věcí tradice, nýbrž jsou pro ně i důvody rázu zcela praktického. Je si třeba uvědomit, že cizí pravopis původních jmen je leckdy značně odchylný od češtiny (na př. u maďarštiny, rumunštiny) a působí čtenářům velké potíže při výslovnosti (nehledě k typografickým potížím v tiskárnách). Proto překvapuje, že naše nové atlasy (i školní) uvádějí důsledně názvy cizí a jen nedůsledně připojují drobným tiskem v závorce znění české. Tím se stalo, že z našich map zcela zmizely některé vžité české názvy, s nimiž se běžně setkáváme v naší klasické literatuře a v našich dějinách. Děti se v dějepise a v literatuře setkají sice s jmény jako Budyšín, Zhořelec, Ochranov, Ratiboř, Lucemburk, Norimberk, Moháč, Míšeň, Blatenské jezero, avšak ve svém atlase je nenajdou, neboť ten uvádí jen podoby Bautzen, Görlitz, Herrnhut, Racibórz, Luxembourg, Nürnberg, Mohács, Meissen, Balaton.[3] Ba nenajdou ani Šarišský Potok Jana Amose Komenského, kladskou Vartu a Zaháň, s nimiž se setkají u B. Němcové, a j. To je jistě stav nežádoucí. Uznáváme, že vzhledem k potřebám mezinárodního styku (poštovního a j.) je vhodné uvádět na mapách i cizí podoby zeměpisných vlastních jmen, avšak věc je podle našeho soudu třeba řešit tak, že se na prvním místě uvede znění české a drobnějším písmem v závorce podoba cizí. (Ve školních atlasech by stačilo uvádět tyto cizí podoby v omezené míře, neboť cizí znění dělá ve škole často výslovnostní potíže, dva názvy pro touž věc matou a mapy jsou textem přeplněny až k nepřehlednosti.)[4]
Dš
Užívání počeštěných podob místních jmen v mapách je věc velmi složitá. Názvoslovná komise kartografická se touto věcí několikrát zabývala. Dospělo se při tom asi k tomuto názoru:
a) V mapách čistě odborných, instradačních (železničních, leteckých, poštovních) a vědeckých třeba zachovávat přesně cizí názvy.
b) Ve školních mapách se užívá podob obou (pokud jsou ovšem české podoby skutečně vžité). Pořadí nelze závazně stanovit, ale pro uvádění českých podob v závorkách mluví to, že nomenklatura názvů mimo závorky je pak jazykově jednotná, kdežto závorkami je jasně označeno, že jde o názvy z jiného jazykového prostředí.
c) V přehledných mapách velkých měřítek rázu zcela populárního (na př. pro národní školy) je možno užíti jenom českých podob (půjde tu totiž jen o případy naprosto nesporné: Vídeň, Paříž, Řím, Londýn atp.).
d) Více českých názvů bude v atlasech historických, které zaznamenávají názvy v dějepise běžné, ale pro dnešní obce neužívané: Kreščak, Šarišský Potok, Braniboř, Brixen atp.
e) Počet počeštěných podob je omezen (podle seznamů Nazvoslovné komise jde asi o 100—110 názvů). Některá dříve užívaná česká jména jsou dnes zastaralá (Inomostí, Svinibrod, Děvín-Magdeburk, Zvíkov atp.).
Je přirozené, že ve věci tak složité nelze nikdy pravidla stanovit tak, aby se při jejich aplikaci nenarazilo na potíže a nedůslednosti.
V. Š.
[1] Nejde tu však bohužel jen o noviny, v nichž lze leccos přičíst na vrub spěchu a nepřipravenosti. Podobné chyby se objevují v poslední době i v krásné literatuře. Tak na př. v Eisnerově překladu Mannových „Buddenbrooků“ se užívá podoby Rostock (v Rostocku) místo Roztoky, Trava místo Travna a zkomoleniny (nečeské i neněmecké) Schwartava místo Svartava a j.
[2] Tato jména tvoří historicky uzavřený okruh, který se dnes už celkem nerozšiřuje. Je samozřejmé, že se v mezinárodním styku i u těchto jmen oprávněně užívá podob nepočeštěných.
[3] Zmatek je stupňován tím, že věc není řešena na různých mapách téhož atlasu stejně, u téhož města někde český název je, jinde není. Nebo: uvádí se jen německá podoba Schwerin, ale sousední jezero se jmenuje Zvěřínské jezero. Vrcholu dosahuje tento zmatek na přehledné politické mapě Evropy; zde jsou totiž uváděny v úplném rozporu s celým atlasem jen české podoby. Pochopí žáci, že na př. V. Varadín a Oradea je jedno a totéž město?
[4] Máme za to, že je rovněž pochybné, jestliže má táž řeka na mapě několik jmen; na př. v Německu a Rakousku je Donau, v Československu Dunaj, v Maďarsku Duna, v Jugoslavii Dunav, v Rumunsku Dunarea atp. Mapa není přece slovník! Několik jmen pro touž věc je v rozporu se základní funkcí každého pojmenování, funkcí identifikační.
Předchozí Zdeněk Tyl: Z knih, časopisů a novin
Následující K. Sochor: Trambus, mikrobus, skútr a mopéd
© 2008 – HTML 4.01 – CSS 2.1
