Kocanda

[Hovorna]

(V. V.) není z Gottseidank, nýbrž je to slovo utvořené příponou -nda jako švanda, junda, klouzanda a p., o nichž byla zmínka v N. Ř. 6, 250. Významy slova kocanda jsou velmi rozmanité a zdá se, že nejsou to slova téhož základu. Kocanda, bryčka s proutěnou korbou, má asi základ v něm. slově Kötze (kotze), značícím podlouhlý proutěný koš, který se zavěšoval soumarům po obou stranách hřbetu; z toho je i polské slovo koc, značící rákosovou síť na lovení ryb. Jiného původu je asi slovo kocanda (také kocvara), znamenající břečku, šťávu vytékající ze švestek při sušení a pocházející asi z něm. onomatopoetického slovesa kotzen blíti (srov. čes. vulg. blivanina). Z tohoto významu ‚břečka‘ lze pak vyložiti další význam podst. jména kocanda ‚plané povídání‘ (s odvozeninami kocanditi, ‚široce a dlouze vykládati‘ a kocanďák, kdo takto mluví) a slovesa kocati, ‚tlachati, cancati‘. Z tohoto kocati (= tlachati) vykládá pak Bartoš (Sl. dial. s. v.) velmi časté pojmenování hospod (Kocanda, Na kocandě) jako místností, kde se kocá, tlachá, není-li důvod pojmenování ovšem ještě horší. S tímto kocati ‚tlachati‘ stěží však souvisí dial. kocati se ‚mazliti se‘, které ukazuje spíše na kmen kot-, obsažený v slovech kocour a kočka (m. kocka). Konečně mezi významy slova kocanda uvádí Jungmann také, že se slovem kocanda označoval trh, který se držíval někde před velkým trhem, obyčejně na předměstí. Základ tohoto pojmenování bylo by možno hledati v slově kotec, bouda kramářská. Snad by i výše uvedený název hospod (Na kocandě) bylo lze vykládati odtud, protože to bývaly obyčejně hospody stojící na předměstí. — Nemlich je z německého přídavného jména (a příslovce) nämlich, které je odvozeno z podst. jména Name a zamenalo původně to, co čes. jmenovitý, t. j. jménem jmenovaný. Užívalo se ho často ve spojení se zájmeny der, dieser při odkazování na věc n. osobu již dříve uvedenou; na př. so kann auch das Geld des letzteren nicht das nämliche sein, auf welches der erstere ein Recht hat (Hebel). Z tohoto významu, který se blíží významu zájmena derselbe, lze pak vyložiti český vulgární výraz »nemlich ten« (= právě ten, týž); z dnešního obvyklého významu příslovce nämlich (= totiž) byl by ovšem výklad nesnadný. Za slova manžeta, pumpa české náhrady nemáme, ale Němci také ne, ač jsou to i v němčině slova cizí (franc. manchette, pompe), — Slova duh (jde mi k duhu), trnož byla už v NŘ. vyložena. — Osobní jméno Válek je buď (a to spíše) domácký tvar křticího jména Valentin (jako Valeš, Valina, Valoušek, Vališ) anebo to byla přezdívka člověka, který se rád válí (jako Kňourek, Plaček a p.).

Naše řeč 1, ročník 8/1924

Předchozí Fiasko

Následující Kostufra