Červenokřížový?

Vl. Kondrová

[Drobnosti]

V korespondenci Ústavu pro jazyk český se před časem vyskytly hlasy, které navrhovaly utvoření přídavného jména k sousloví Červený kříž. Navrhovalo se jednak přídavné jméno červenokřížský, jednak červenokřížový. Naši veřejnost vedla k těmto návrhům snaha po stručnějším vyjádření. Ve spojeních jako organizace Červeného kříže, hnutí Červeného kříže se měl dvouslovný neshodný přívlastek nahradit přívlastkem shodným, vyjádřeným jedním slovem, a to složeným přídavným jménem.

Přídavné jméno na -ský za správné nepokládáme, neboť od podstatného jména kříž se takto tvořené přídavné jméno vůbec nevyskytuje. (Přídavná jména s příponou -ský vyjadřují především vztah ke jménům označujícím místo nebo osoby. Jiné vztahy se jimi označují jen ojediněle.) K podstatnému jménu kříž existuje však přídavné jméno křížový, a bylo tedy možno uvažovat spíše o druhém návrhu, o přídavném jméně červenokřížový. V zásadě by toto tvoření bylo možné, zbývá však otázka, zda je nové přídavné jméno skutečně potřebné. V jazyce existuje totiž celá řada sousloví, k nimž se složené přídavné jméno netvoří.

Mezi názvy jedinečných veřejných institucí, masových organizací, sdružení, společností apod., které jsou uvedeny v Pravidlech českého pravopisu anebo které známe z úzu, nenašli jsme ani jeden případ, kdy by se tvořilo od sousloví složené přídavné jméno. Máme na mysli názvy jako Národní shromáždění, Spojené národy, Česká filharmonie, České srdce, Matice moravská; osvětová jizba, rudý koutek apod. Do této řady pojmenování patří i Červený kříž. O tom, že se k sousloví Červený kříž složené přídavné jméno nevytvořilo, rozhodovala ještě jedna okolnost. Ve většině případů užíváme totiž oficiálních názvů Československý červený kříž, Švýcarský červený kříž, Mezinárodní červený kříž apod. K těmto několikaslovným názvům složené přídavné jméno utvořit nelze a neshodnému přívlastku se nevyhneme (organizace Československého červeného kříže, pomoc Mezinárodního Červeného kříže apod.). Mluvíme-li zkráceně pouze o Červeném kříži, jde vždy o vyjádření neoficiální. Zdá se nám, že nutit se do umělého tvoření složeného přídavného jména ve spisovném jazyce je zbytečné, zvlášť když si jazyk až posud tuto složeninu nevytvořil.

Naše řeč 7-8, ročník 42/1958

Předchozí Fr. Váhala: Mlátičkář

Následující Eduard Prandstetter: Skloňování názvů fyzikálních jednotek henry a curie